Ahojky všem,
Zdravíme po prvním výletu ještě jednou a tentokráte podrobněji. Přiznávám, že v době minulého příspěvku jsem byla v naprostém klimbu, takže ani netuším, co bylo součástí příspěvku…
8.3.08 – přílet taťky a dědy
10.3.08 – v odpoledních hodinách jsem úspěšně chytila taxi a mířili jsme na letiště. Kolem šesté odlétal taťka s dědou na Tasmánii a já s Tomem o hodinu později do Severního teritoria
Severní teritorium – Kakadu National Park
11.3.08 jsme v 00:35 místního času přistáli s Tomem v Darwinu. Vlhkost a vedro si ani nedokážete představit a to teď naprosto bez keců. Bez větších obtíží jsme našli „shuttle“ bus, nebo-li autobus, který rozváží turisty po motelech a hotelech za nižší cenu než taxík. Když nás vysadil u našeho hostelu, tak nás pomalu, ale jistě začal přecházet zrak a to byl teprve začátek cesty. Do našeho pokoje jsme se dostali přes hromadu kódů a zámků, i když do teď jsem nepochopila, k čemu že vlastně sloužila tato ochrana, neboť ukrást se tam opravdu nic nedalo. Nalezli jsme náš slavný pokoj a vkročili. V pokoji kromě 8 postelí a 2 obřích větráků, které nám vrzali nad hlavou a hrozili každým okamžikem spadnout opravdu nic nebylo. Nebo-li přesněji, aspoň jsme si mysleli, že tam nic jiného není. Hodili jsme tam náš batoh a vydali se v pekelné tmě hledat záchody a sprchy. Do čtyřhvězdičkového hotelu to mělo sakra daleko, ale aspoň chvilku se na nás přestalo lepit oblečení. Po návratu do pokoje jsme zašvištěli do spacáků (přesně úderem druhé hodiny ranní) neboť nás čekalo brzké vstávání v 5:40. Ranní probuzení bylo celkem rychlé a ze spacáku jsem vyskočila rychleji, než kdy předtím, neboť jsem spatřila obřího, ale fakt obřího švába. Takže tímto se dovídáte, co bylo součástí pokoje kromě výše zmiňovaného nábytku. Poté, co mi Tom oznámil, že ho právě sundal z mé postele se o mě pokoušely mdloby… Proto jsem se raději vydala na snídani, která byla jako u každého luxusního hotelu v ceně. V kuchyňce jsem ke svému úžasu našla haldu hnusného a špinavého nádobí a jídlo žádné. Takže jsme skočili na recepci, poptat se, kde že je ta snídaně a bylo nám oznámeno, že je tam těsto na palačinky a ať si je ráčíme udělat. Olej už tam ale žádný na smažení nebyl, takže se vyráželo bez snídačky. Náš truck už na nás čekal před hostelem a protože bylo místo už pouze vedle řidiče, tak jsme shodou náhod vyfasovali to úplně nejlepší sezení, které nám zůstalo po celou dobu výletu. Provedlo se nezbytné papírování a už se razilo k vodopádům na první koupačku. Tak tohle bylo naprosto úžasné. Následoval oběd, kdy jsme měli naprosto australské jídlo, nebo-li hot dog a hned se vyráželo na krokodýlí farmu. Cestou už byla pouze malá zajížďka na obhlídku okolního ptactva. Na farmě jsem si pak také obtočila hada kolem krku a bylo to božské. Mimochodem jsem nikdy netušila, jaká je to horda svalů. Upozorňuji, že ten had, kterého mám kolem těla je škrtič (to jsem zjistila právě teď), tak proto měl takovou sílu, že by mě s klidem uškrtil. Nohu mi ukřižoval tak, že mi pomalu začínala umírat a strašně se mu u mě líbilo, takže se nechtěl pustit:-) prý mě hadi milují…Takže Tomášek musí být pořádný had:-) Krokodýlů jsme si pak také užili, což je vidět i z fotek. Pak už následovala cesta domů, kdy jsme omylem sestřelili autem jednoho ptáka, který nám rozflákal světlo. Následovala večeře, klasické barbecue a pak šupajdo do stanů. Upozorňuji, že tentokráte bylo ubytování kupodivu mnohem lepší, než v tom hotelu a to to byla obyčejná chatička s místem akorát na 2 spacáky, ale tentokráte pouze s komáry.
12.3.08 tentokráte byl budíček 6:30, takže jsme si mohli aspoň trošku přispat. Vyráželo se na obhlídku Aboriginského umění kresleného na skalách. Takže první překážka začala, když jsme se do těch skal museli také vyškrábat. Teplota ve stínu byla sice jen asi kolem 32 – 34 stupňů, ale díky všudypřítomné vlhkosti se na nás oblečení dalo ždímat. Já málem zkolabovala ještě před obědem. Z umění jsem neměla téměř nic a modlila jsem se, abychom byli zpět v klimatizovaném trucku. K obědu byly tentokráte sandwiche a pak se razilo do Aboriginského kulturního centra, kde se ale nesmí fotit, aby to neukradlo duši tomu příslušnému umění. Následně přišlo vysvobození, neboť nás čekala nejtěžší část výletu a to šplhání po skalách až na nejvyšší vrchol a já si byla jistá, že to v tomto počasí nezvládnu. Nicméně přišel obrovský déšť a cesta byla sice pod pláštěnkou, zato ale snesitelný vzduch. Vyšplhala jsem i přes své závratě veškeré převisy a nástrahy a do teď mi nejde do hlavy, že jsem to fakt zvládla. Tom byl z této části samozřejmě nadšený, protože si konečně zase pořádně zalezl a ten pohled stál vážně za to. Aspoň to tvrdí Tom. Já měla z toho deště tak mokré brýle, že jsem je musela sundat a příliš jsem toho neviděla:-) ale i tak mi to stačilo. Poté se již mířilo do dalšího stanoviště, kde se přespávalo v obdobných chatičkách jako předešlou noc. K večeři byla tentokráte kuřecí čína s rýží. A opět jsme s chutí zapluli do stanů.
13.3.08 probuzení bylo opět v časnou hodinu, neboť nás čekalo poměrně náročné cestování, takže v 5:30 už byl celý tábor na nohou a chystalo se k odjezdu. Tma byla jak v pytli a na obloze zářilo neskutečné množství hvězd, v životě jsme jich neviděli více. Po zabalení spacáků a veškerých krámu (mimochodem téměř vše bylo vlhké, protože to chytá tu vlhkost vzduchu) jsem naposledy za použití baterky prováděla kontrolu, že máme vše a objevila jsem nad svou postelí fakt obrovského brouka. V naději, že s tím Tom něco udělá, jsem ho na ten odporný hmyz upozornila. Ale znáte chlapy…už se s tím nechtěl zaobírat a tak mi pověděl, že je to jenom beruška. No, jenže já se až tak snadno nedám a protože to do velikosti berušky mělo vážně daleko, tak jsem ho na ten drobný nedostatek upozornila. No jo, jenže co udělá chlap, řekne, že je to přerostlá beruška. Tak jsem mu na to musela poměrně nápadně odvětit, že tahle beruška ale nemá na zádíčkách žádné tečky. No a ani jsem nečekala jinou odpověď…ale ozvalo se, to víš, to je přerostlá beruška a místo sedmi teček má tři žluté čárky. No, tak co s tím má ubohá ženská asi tak dělat? Raději jsem rychle vysvištěla ze stanu a snažila se nepřemýšlet, co všechno tam asi tak mohlo ještě být. Pak už přišla na řadu cesta, první zastávka byla u obrovského termitiště a pak mířila za několika dalšími vodopády, kde bylo božské koupání. K těm prvním jsem musela přebrodit potok tak, že jsem šplhala po jakémsi žebříčkovém mostě, na který směla vždy jen jedna osoba, abychom neskončili všichni ve vodě. K obědu byla tentokráte plněná tortila a v stejné době už následovalo i převlečení do oblečků na cestu zpět. Tomášek si své hadříky pečlivě připravil na batůžek a nemotorný Holanďan mu je sejmul do všudypřítomné červené hlíny. Tak si zkuste představit tu barvu hadříku:-) Tom soptil až hrůza, snad jsem ho takhle naštvaného nikdy neviděla a díky tomu jak tam furt tak pobíhal, tak na nás nezbyl téměř žádný ten oběd. Kdybych mu nepřipravila aspoň 2 ty tortili, tak by byl snad o hladu. A to jsem mu přeci nemohla udělat. Odpoledne pak byla zastávka ještě v takové aboriginské chajdě a jinak se razilo směr Darwin. V Darwinu jsme zakotvili asi v 6:30, zašli na večeři do jakéhosi hotelu a obhlíželi toto malebné město. Upozorňuji, že v tuto hodinu to tam bylo již jak po vymření, takže vydržet do 21:45, kdy nám jel autobus na letiště bylo opravdu náročné. V buse jsem pak již vytuhla a to se nezměnilo ani na letišti, kdy jsme museli čekat do 1:30, následně ještě se zpožděním do 2:00. V letadle jsme pak usnuli s Tomem oba a na přestupu v Brisbane jsme zjistili, že nám byl změněn let o hodinu a tudíž jsme tam museli trčet déle. Následně se několik cestujících neukázalo a čekalo se ještě na ně, takže zpoždění pěkně narůstalo. Domů do Sydney jsme přijeli naprosto urvaní, ale výlet stál celkově za to:-)
Odborné komentáře:
- Truckem jsme ujeli za 3 dny více než 1200 km.
- Signál na mobilu jsme za celé 3 dny měli jen 3x – první den v Darwinu, prostřední den ve stanu a poslední den opět v Darwinu
- Hustota osídlení Severního teritoria je jeden člověk na 8 čtverečních km, pro srovnání v ČR je to asi více než 100 lidí na 1 čtvereční km
- Celková populace Severního teritoria je 200 000, z toho Darwin 100 000, takže Severní teritorium je asi tak 2x Ústí :-) z toho cca 30% jsou Aboriginci a ty strašně smrdí.
- Po celou cestu jsme potkávali ohromné množství wallabů (malých klokanů), takže těch je tam na rozdíl od lidí poměrně hodně.
- Ačkoli se park jmenuje Kakadu, tak s papouškem Kakadu nemá vůbec nic společného, neboť papoušek Kakadu je v překladu Cockatoo.
- Litovala jsem našeho průvodce Adama, neboť musel čelit neustálým otázkám, zejména od Tomáška, což ale pravděpodobně nikoho z těch, kdo nás znají nepřekvapuje.
- Termitiště bylo vysoké cca 4 metry nad zemí a do země šlo cca 2 metry. Královna žije uvnitř při zemi a je naprosto obrovská, nicméně není možné ji vidět, protože nedělá skoro nic jiného než, že plodí malé potvory, které pak musí stavět to termitiště. Všichni tihle alá mravenci jsou slepí a ta hromada je stavěná tak, že si udržuje stálou teplotu uvnitř.