Modré hory podruhé.

Tentokrát jsme se vydali podívat se podruhé do modrých hor. My jsme tam sice v listopadu byli, ale jak si někteří z vás vzpomenou, tak jsme kromě slušného mléka neviděli z hor nic.
Na rozdíl od předchozího pokusu se nám opravdu počasí vydařilo a tak jsme viděli ze všech vyhlídek do dálky a někdy i do hloubky, což ne úplně svědčí části našeho osazenstva.

Den začal celkem šíleně – pochodem na Kings Gross do autopůjčovny, kde jsme měli jeden kus rezervovaný. Čekala nás zánovní Subaru Impreza, kterou se mi podařilo hned v klikatých garážích lehce odrbat o stěnu. Pak jsme za neustálého ohlašování, že se držím moc vlevo(no jo no auto roste na ode mne na druhou stranu než jsem zvyklý) a komentářů navigace úspěšné dorazili do Featherdale Wildlife parku, na který se Klárka těšila ze všeho nejvíce. I ten jsme si oproti posledně užili o něco více, protože jsme se nemuseli tahat s deštníky. Na druhou stranu asi nic úplně nepřebije skákající koalí mámu s mimčem na zádech z naší minulé návštěvy. Kromě tasmánských čertů, kteří se před námi vytrvale schovávali jsme viděli všechna zvířata, i když s krokodýlem to taky žádná výhra nebyla, protože byl kompletně pod vodou. Hlavně, že jsme se dozvěděli, že pokud vezměme 10 nejvíce jedovatých hadů na světě, tak jich v Austrálii žije….. rovných 10. Ještě, že jsme se to dozvěděli až teď
Po nezbytném natáčení u koalí rodinky a rozloučení s ježurou jsme už pelášili do modrých hor.
Předpověď zněla na polojasno a 15 stupňů a tak jsme jeli patřičně vybaveni, ale mohli jsme to klidně nechat všechno doma, protože sluníčko krásně svítilo a pochodováním jsme se taky pěkně zahřáli.
Nejprve takřka povinná zastávka u tří sester a potom naše oblíbené Furber steps.
Cestou jsme viděli několikrát z různých úhlů vodopád Katoomba, ale nejvíce se nám líbil z vyhlídky přímo pod ním.
Pak už jsme se vydali nejstrmější železnicí světa nahoru a domů. Cesta domů probíhala celkem v pořádku až na celkem hustý provoz a to, že jsme málem nesjeli z dálnice a dostali se do placené zóny. Naštěstí jsme ze zvládli v poslední chvíli zorientovat a projeli městem jako nůž máslem.
Zatím ahoj, vaši protinožci