Téma, kterému jsme zatím příliš pozornosti nevěnovali. Nebylo to schválně, ale vždy se objevilo něco jaksi naléhavějšího…
Ve škole najdete lidi snad ze všech koutů světa. Dokonce i má korejská třída se již rozrostla o další studenty ze Švýcarska, Itálie, Kolumbie a Španělska. Hurá, já už nejsem jediný běloch ve třídě. Tom má spolužáky podobných národností..Korejská republika, Francie, Německo, Rakousko, Itálie, Japonsko atd. A pak tu jsou některé perličky, jako třeba klučina ze Senegalu (černější než bota) nebo můj spolužák ze Severní Koreji. A zde se mě neptejte, jak se sem dostal, protože já to fakt nevím a on je v této oblasti jaksi nesdílný. Navíc mluvit s jakýmkoli Korejcem je občas nadlidské úsilí. Je to asi tak, jako když se máte domluvit s tříletým dítětem, které strašně šišlá a ještě tak stokrát horší. Mají neskutečně dobře naučenou gramatiku, kam se na ně hrabeme, ale ta výslovnost…a ještě lepší je, když je vidíte, jak si zapisují překlad slov v té jejich klikyhákové řeči. Jo, pokecat s nimi je umění, ale člověk si časem zvyká, takže až přijedeme, tak budeme určitě umět šišlat přinejmenším tak dobře, jako oni:-)
Ostatně je zřejmé, že angličtina nám všem studentíkům dělá značné problémy a občas prostě perlíme všichni. Zrovna včera jsem se rozprávěla se svou švýcarskou kamarádkou Karin a báječně jsme si rozuměly. Až asi v půlce hovoru jsem zjistila, že nemluví jen anglicky, ale každou chvilku to proloží němčinou…nějak mi to vůbec nedocvaklo vzhledem k tomu, že německy umím taky…Ještě štěstí, že je z německé části Švýcarska a ne z té francouzské, to už bych na ní asi nechápavě civěla.
Já zase zaperlila v obchodě…mladý prodavač nelenil a zapředl se mnou hovor…a to jsem si kupovala pouze blbý toastový chleba, takže jsem si myslela, že to bude bez problémů…jo jo, nic tady člověk nedostane příliš snadno…hned na mě u pokladny spustil pěknou australštinu…a teď jsem musela hádat, co že po mě vlastně asi chce…fakt paráda…z celé jeho jedné věty bylo jedno obrovitánské slovo…a já v něm slyšela „bank“ a to bylo asi tak vše. Hned mi to začalo pracovat, zda se jako ptá, či chci platit bankovní kartou nebo co má jako s blbou bankou. Rozumně jsem si vysvětlila, že si snad nemyslí, že bych toasťák za 2 dolary hodlala platit kartou, takže jsem byla naprosto bezradná…zřejmě si všiml, že si úplně nerozumíme a tak opakoval už trošku srozumitelněji, ptal se mě totiž, zda chci „bag“ tedy tašku na ten chleba:-) což mě uklidnilo, byla jsem přímo „happy“, že jsem úspěšně rozklíčovala jeho větu a už jsem se zase mohla usmívat na svět. Což jsem asi neměla dělat před ním, neboť se rozhodl mě tudíž ještě trošku potrápit a hned se začal ptát odkud že jsem…hádal Francii nebo Švýcarsko, takže musím být fakt kočka:-)
Tomášek měl svůj „úspěšný“ den minulý týden v sobotu, když jsme si vyzvedávali klíče od našeho bytu. Jakási asistentka byla vyloženě australský typ…údajně se dle mluvy musela přistěhovat odněkud z venkova, protože rozklíčovat její slova bylo vážně umění. Poté, co skončila svůj proslov se Tom obratil na přítomné s jedinou otázkou: „Rozuměl jste někdo, co říkala?“ Já v té době byla naštěstí při smyslech, takže jsem to přetlumočila, i když jsem si značnou část věcí prostě domyslela…jo, i Tomáškův mozek potřebuje občas odpočinek…