Restaurace byla celkem obrovská a byla úplně narvaná. Naštěstí jsme měli rezervaci, takže jsme se s klidem mohli usadit ke stolům. Tedy spíše stolečkům, protože v Japonsku je zvykem sedět dokonce i na zemi. My jsme tam měli ale malé lavičky a každý dostal pod zadek polštářek.
Následoval výběr jídla, což byla vcelku náročná procedura. Já seděla vedle své švýcarské kamarádky Karin, takže jsme spolu držely „basu“, neboť jsme tam byly jediné Evropanky. Zbytek naší sešlosti byl z Japonska a Koreji. Naše japonské kámošky nám v této části byly velice nápomocné a ochotně vysvětlovaly, co v daném jídle bude za suroviny. S Karin jsme obě experimentátorky, takže jsme jednoznačně chtěli vyzkoušet sushi. Jakmile přišla číšnice, tak japonské holčiny začaly objednávat. Následovaly všemožné výběry jídel, až jsme se s Karin děsily, protože to, co jsme se obě rozhodly vyzkoušet objednaly jen jednou, i když jsme chtěly totéž. Následně se číšnice zeptala, zda budeme ochutnávat všichni od všeho a japonské holčiny to odkývaly. Zřejmě si všimly našich vyděšených obličejů, protože nám hned začali vysvětlovat, že v Japonsku je to takto zvykem, tak zda jsme s tím OK. No a my s Karin jsme se rozhodly být s tím OK, přeci nepřiznáme, jaký kulturní šok to pro nás je:-)
Následně začalo servírování jídel, mimochodem k dispozici byly pouze hůlky, neboť jíst vidličkou a nožem by bylo barbarství. Naštěstí se nade mnou a Karin posléze slitovali a dostaly jsme k tomu ještě vidličku, ale stejně jsme ji moc nepoužívaly. Kromě klasického sushi (základem je syrová ryba, mořská řasa a vařená rýže) jsem ochutnala strašně pálivé sépie, smažené koule z chobotniček (ty mi moc chutnaly), různé druhy nudlí s kuřecím masem, speciálně připravené fazole, kdy si člověk vylupoval fazolku přímo do pusy. Mají na to fígl, takže se vám fazolky nekutálejí všude možně, ale vážně se trefíte do huby. No a pak jsem jedla něco, co na první pohled vypadalo božsky. Bylo to smažené v těstíčku a byly to takové malé kousky. Když jsem to strčila do pusy a začala kousat, tak jsem byla překvapená, neboť to bylo takové tvrdší…a chuťově celkem nevýrazné. Rozhodně nemůžu říct, že by mi to nechutnalo, ale taky bych se po tom teda neutloukla. No a tak jsem se ze zvědavosti zeptala, co že to právě jím. No, myslím, že málokdo uhádne, co je japonskou pochutinou…byly to kuřecí chrupavky…takže přeji dobrou chuť i vám…Jen takový malý dodatek…už jsem si jich víc nevzala.
Poté následovalo placení, to je taky celkem hromadná věc, prostě se sečte celková suma a následně se rozpočte mezi přítomné. Vůbec se nebere ohled na to, co si kdo vybral, kolik kdo čeho vypil a snědl, nic takového tu neexistuje. Takže alkoholický nepič jako já na tom značně prodělá, neboť většina lidí měla alkoholický drink, který se pohyboval mezi 6 – 8 dolary a já měla kolu za necelé 3 dolary. Abych to sečetla, tak mě tento večer vyšel na 15 dolarů a to jsem šla domu hladová. Vůbec se nedivím, že jsou všichni ti Japonci a Korejci tak hubeňoučký, když i já jsem po jejich jídle měla hlad.
Večer jsme zakončili (upozorňuji, že měkké „i“ je správně, neboť tam byl i jeden chlapec) mohutným focením, ale já si samozřejmě zapomněla foťák, tak musíte vyčkat, než si stáhnu foto od lidí ze školy.