Můj oblíbený spolužák

Ti všímavější z vás si jistě všimli, že ve fotogalerii chybí album s číslem 7. Takže dobrá zpráva je, že se tam právě objevilo, špatná, že je tam pouze jedna fotka a není to chyba. Toto album, jsem totiž vyhradila pro mého oblíbeného spolužáka, před kterým smekám. Důvody vám hned objasním.

Abych byla přesnější, na fotce tohoto alba jsem já a Yacou (čteno Jako) a věřím, že poznáte, kdo je kdo:-)

Yacou je původem ze Senegalu, je to ten chlapec, o kterém jsme se již zmínili, že je černější než bota, takže to je malá nápověda pro ty, kdo si nebyly jisti, kdo je kdo na naší fotce. A zároveň vám to dává možnost zhodnotit, nakolik bylo naše rčení nadnesené.

Yacou sem přišel před cca 6 měsíci a upozorňuji vás, že nikdy předtím nechodil do školy. Když říkám nikdy, tak tím opravdu myslím nikdy. Yacou když přišel, tak neuměl ani číst, ani psát.

Jeho země je jiná a v lecčem tvrdší. Pracovat začal, když mu bylo 10. Maminka mu zemřela krátce po narození jeho mladší sestřičky, tuším, že mu bylo něco kolem šesti let. Jeho tatínek se znovu oženil a v současné době má Yacou už další sourozence. Jako rodina měli štěstí, dostali se sem do Austrálie a tatínek se rozhodl pozvat i Yacoua, aby mu umožnil lepší život.

Yacou chce být muzikantem a už nyní zde po nocích hraje v klubech, takže ve škole ho pak často vidíte hodně unaveného.

Pro toto všechno mu patří můj obdiv.

Konečně Opera zblízka

Zdravíme po víkendu. Přestože menší polovička naší výpravy v neděli lehce padla za vlast s „rýbou, kašhlem, bolestí v krkkru“, tak jsme v sobotu ještě stihli konečně doputovat až k místní slavné opeře a udělat několik fotek z blízka i z dálky. Výběr by již měl být ve fotogalerii, tak doufáme, že se fotky budou líbit.

Hned jak jsme dorazili na Circular Quay(místní dopravní uzel, od kterého je to kousek k opeře), tak nás zaujala pouliční produkce místních domorodců – Aborigines. A taky jsme si všimli, že u mezinárodního přístaviště kotví nádherná zaoceánská loď. Pak už jsme s drobnými zastávkami na focení došli až k Opeře. Tu jsme si náležitě prohlédli takřka ze všech stran a udělali patřičný počet fotek. Nakoukli jsme i dovnitř, ale jen k pokladnám a na záchody. Ty mají opravdu promakané a i umyvadla jsou samy o sobě umělecké kousky, protože je to jedna vlna z keramiky a voda vypadá jako když padá mezi umyvadlo a zeď. V programu na příští dva měsíce nic extra zajímavého není (snad až na adaptaci revizora pro dva herce a hudbu Johna Williamse, ale o to zas až tak nestojíme), takže si asi zatím necháme zajít chuť i na hlubší průzkum zevnitř.

Kousek od Opery je volně přístupná botanická zahrada, kde jsme se také konečně dozvěděli, že ten strom s velkými kořeny je fíkovník a také, že skutečně občas pouští z výšky kořeny, do kterých zachytává vlhkost a dešťovou vodu. Skrz stromy v botanické zahradě také občas probleskává Opera, takže jsme měli možnost vidět ji i z jiného úhlu, než toho, který je na všech pohlednicích.

Uprostřed botanické zahrady stojí takzvaný Government House. Sice je tam vstup volný, ale člověk si musí zarezervovat místo. Bohužel když jsme přišli, tak už měli jen jedno volné místo, a tak jsme si řekli, že návštěvu provedeme někdy příště. Government house je vystavěn v anglicistním stylu asi jako naše Hluboká a vypadá strašně zajímavě jak jsou okolo něj jen samé stromy nebo mrakodrapy.

Pak už jsme se vydali na vlak domů. Co vlak, tady ve městě to zajede do tunelu a chodí se tam úplně jako do našeho metra. Akorát turnikety mají jako v Moskvě nebo v Paříži, tj. mají takové zábrany a teprve po vhození lístku je možné jimi projít, takže černí pasažéři to mají velmi obtéžné. A tímto turniketem musíte projít i při výstupu, aby bylo zřejmé, že jste vylezli na zastávce, kam máte platný lístek.

Procházka do Centennial Parku

O víkendu jsme se vydali na naši historicky první procházku do Centennial Parku, který sice máme za rohem, ale nedostatek času nám nedovolil vydat se tam dříve. A toto je první příspěvek, který pro vás s Tomem připravujeme spolu.

Vzhledem k tom, že se jedná o opravdu obrovitánský park, tak má nesčetně vlezů a dokonce i vjezdy pro auta, kola a koně. Silnice se tudíž klikatí celým parkem, ale kráse a klidu to neubírá.

Hned při vstupu nás upoutaly neskutečně zajímavé stromy, zejména co se tloušťky kmenu a rozsáhlého kořenového systému týče. To žasnete, jací jsou z nás odborníci na zdejší vegetaci, že jo? A tohle není všechno. Mrkněte do nového alba, kde uvidíte i značnou část zdejší fauny. Zatím se zajímáme pouze o to, co kde lítá, ale určitě se časem dostaneme i k těm koalám. Dotaz na mou sestru, můžeš někde vyhledat názvy všech těch ptačích potvor? Zejména toho ptáka se zahnutým zobákem. Pokud odpověď zná i někdo jiný, tak se rádi necháme podat, jen žádná odměna za to nebude…

Park je uzpůsoben městskému víkendovému životu, najdete zde prostor pro: kriket, rugby, běhání, kolečkové brusle, jízdu na koni či kole, grilovací rošty pro barbecue (to je tu celkem běžné, třeba i na plážích, stačí vhodit dolar a můžete zvesela opékat) a dále nechybí ani lavičky, záchody a převlékárny (mimochodem zadarmo), půjčovny sportovního vybavení a dostatek travnatého prostoru pro pohodový relax.

Mezi fotkami naleznete i pohled z parku směrem k městu, kde je vidět náš paneláček. Okna našeho bytečku jsme pro vás označili červenou šipkou, tak ji rozhodně nepřehlédněte. Mimochodem, z tohoto pohledu vidíte hned 2 naše okna – od kuchyně a koupelny. Třetí je schované za rohem baráku.

Vyhlásili jsme si takovou malou soukromou soutěž o nejotravnější zdejší zvíře. Zatím to z přehledem vyhrává obyčejná moucha, která vám s klidem vleze i do pusy. Na druhém místě je v současné době také všudypřítomná můra, která si na vás ale zatím příliš nesedá (naštěstí) a na třetím místě se umístil cockroach (čteno kokrouč) – náš šváb, kterého jsem měla možnost potkat přímo ve třídě. To bylo řevu a nejen mého:-) Vítěze jsme samozřejmě zvěčnili v naší fotogalerii, je tam hned 5 fešáků na Tomáškových zádech.

Procházka se nám moc líbila a večer jsme padli za vlast.

Moc pozdravů všem,

K+T

První rozlučková párty

Protože mou třídu v pátek opustily 2 holčiny, konala se moje první rozlučková párty. Tentokrát byla vybrána japonská restaurace. Sešli jsme se v hojném počtu, dokonce nechyběli ani ti, kteří se nedostavili v pátek na výuku do školy. Chvilková slabost je zřejmě přešla a tak nelenili a do hospody dorazili:-)

Restaurace byla celkem obrovská a byla úplně narvaná. Naštěstí jsme měli rezervaci, takže jsme se s klidem mohli usadit ke stolům. Tedy spíše stolečkům, protože v Japonsku je zvykem sedět dokonce i na zemi. My jsme tam měli ale malé lavičky a každý dostal pod zadek polštářek.

Následoval výběr jídla, což byla vcelku náročná procedura. Já seděla vedle své švýcarské kamarádky Karin, takže jsme spolu držely „basu“, neboť jsme tam byly jediné Evropanky. Zbytek naší sešlosti byl z Japonska a Koreji. Naše japonské kámošky nám v této části byly velice nápomocné a ochotně vysvětlovaly, co v daném jídle bude za suroviny. S Karin jsme obě experimentátorky, takže jsme jednoznačně chtěli vyzkoušet sushi. Jakmile přišla číšnice, tak japonské holčiny začaly objednávat. Následovaly všemožné výběry jídel, až jsme se s Karin děsily, protože to, co jsme se obě rozhodly vyzkoušet objednaly jen jednou, i když jsme chtěly totéž. Následně se číšnice zeptala, zda budeme ochutnávat všichni od všeho a japonské holčiny to odkývaly. Zřejmě si všimly našich vyděšených obličejů, protože nám hned začali vysvětlovat, že v Japonsku je to takto zvykem, tak zda jsme s tím OK. No a my s Karin jsme se rozhodly být s tím OK, přeci nepřiznáme, jaký kulturní šok to pro nás je:-)

Následně začalo servírování jídel, mimochodem k dispozici byly pouze hůlky, neboť jíst vidličkou a nožem by bylo barbarství. Naštěstí se nade mnou a Karin posléze slitovali a dostaly jsme k tomu ještě vidličku, ale stejně jsme ji moc nepoužívaly. Kromě klasického sushi (základem je syrová ryba, mořská řasa a vařená rýže) jsem ochutnala strašně pálivé sépie, smažené koule z chobotniček (ty mi moc chutnaly), různé druhy nudlí s kuřecím masem, speciálně připravené fazole, kdy si člověk vylupoval fazolku přímo do pusy. Mají na to fígl, takže se vám fazolky nekutálejí všude možně, ale vážně se trefíte do huby. No a pak jsem jedla něco, co na první pohled vypadalo božsky. Bylo to smažené v těstíčku a byly to takové malé kousky. Když jsem to strčila do pusy a začala kousat, tak jsem byla překvapená, neboť to bylo takové tvrdší…a chuťově celkem nevýrazné. Rozhodně nemůžu říct, že by mi to nechutnalo, ale taky bych se po tom teda neutloukla. No a tak jsem se ze zvědavosti zeptala, co že to právě jím. No, myslím, že málokdo uhádne, co je japonskou pochutinou…byly to kuřecí chrupavky…takže přeji dobrou chuť i vám…Jen takový malý dodatek…už jsem si jich víc nevzala.

Poté následovalo placení, to je taky celkem hromadná věc, prostě se sečte celková suma a následně se rozpočte mezi přítomné. Vůbec se nebere ohled na to, co si kdo vybral, kolik kdo čeho vypil a snědl, nic takového tu neexistuje. Takže alkoholický nepič jako já na tom značně prodělá, neboť většina lidí měla alkoholický drink, který se pohyboval mezi 6 – 8 dolary a já měla kolu za necelé 3 dolary. Abych to sečetla, tak mě tento večer vyšel na 15 dolarů a to jsem šla domu hladová. Vůbec se nedivím, že jsou všichni ti Japonci a Korejci tak hubeňoučký, když i já jsem po jejich jídle měla hlad.

Večer jsme zakončili (upozorňuji, že měkké „i“ je správně, neboť tam byl i jeden chlapec) mohutným focením, ale já si samozřejmě zapomněla foťák, tak musíte vyčkat, než si stáhnu foto od lidí ze školy.

Spolužáci

Téma, kterému jsme zatím příliš pozornosti nevěnovali. Nebylo to schválně, ale vždy se objevilo něco jaksi naléhavějšího…

Ve škole najdete lidi snad ze všech koutů světa. Dokonce i má korejská třída se již rozrostla o další studenty ze Švýcarska, Itálie, Kolumbie a Španělska. Hurá, já už nejsem jediný běloch ve třídě. Tom má spolužáky podobných národností..Korejská republika, Francie, Německo, Rakousko, Itálie, Japonsko atd. A pak tu jsou některé perličky, jako třeba klučina ze Senegalu (černější než bota) nebo můj spolužák ze Severní Koreji. A zde se mě neptejte, jak se sem dostal, protože já to fakt nevím a on je v této oblasti jaksi nesdílný. Navíc mluvit s jakýmkoli Korejcem je občas nadlidské úsilí. Je to asi tak, jako když se máte domluvit s tříletým dítětem, které strašně šišlá a ještě tak stokrát horší. Mají neskutečně dobře naučenou gramatiku, kam se na ně hrabeme, ale ta výslovnost…a ještě lepší je, když je vidíte, jak si zapisují překlad slov v té jejich klikyhákové řeči. Jo, pokecat s nimi je umění, ale člověk si časem zvyká, takže až přijedeme, tak budeme určitě umět šišlat přinejmenším tak dobře, jako oni:-)

Ostatně je zřejmé, že angličtina nám všem studentíkům dělá značné problémy a občas prostě perlíme všichni. Zrovna včera jsem se rozprávěla se svou švýcarskou kamarádkou Karin a báječně jsme si rozuměly. Až asi v půlce hovoru jsem zjistila, že nemluví jen anglicky, ale každou chvilku to proloží němčinou…nějak mi to vůbec nedocvaklo vzhledem k tomu, že německy umím taky…Ještě štěstí, že je z německé části Švýcarska a ne z té francouzské, to už bych na ní asi nechápavě civěla.

Já zase zaperlila v obchodě…mladý prodavač nelenil a zapředl se mnou hovor…a to jsem si kupovala pouze blbý toastový chleba, takže jsem si myslela, že to bude bez problémů…jo jo, nic tady člověk nedostane příliš snadno…hned na mě u pokladny spustil pěknou australštinu…a teď jsem musela hádat, co že po mě vlastně asi chce…fakt paráda…z celé jeho jedné věty bylo jedno obrovitánské slovo…a já v něm slyšela „bank“ a to bylo asi tak vše. Hned mi to začalo pracovat, zda se jako ptá, či chci platit bankovní kartou nebo co má jako s blbou bankou. Rozumně jsem si vysvětlila, že si snad nemyslí, že bych toasťák za 2 dolary hodlala platit kartou, takže jsem byla naprosto bezradná…zřejmě si všiml, že si úplně nerozumíme a tak opakoval už trošku srozumitelněji, ptal se mě totiž, zda chci „bag“ tedy tašku na ten chleba:-) což mě uklidnilo, byla jsem přímo „happy“, že jsem úspěšně rozklíčovala jeho větu a už jsem se zase mohla usmívat na svět. Což jsem asi neměla dělat před ním, neboť se rozhodl mě tudíž ještě trošku potrápit a hned se začal ptát odkud že jsem…hádal Francii nebo Švýcarsko, takže musím být fakt kočka:-)

Tomášek měl svůj „úspěšný“ den minulý týden v sobotu, když jsme si vyzvedávali klíče od našeho bytu. Jakási asistentka byla vyloženě australský typ…údajně se dle mluvy musela přistěhovat odněkud z venkova, protože rozklíčovat její slova bylo vážně umění. Poté, co skončila svůj proslov se Tom obratil na přítomné s jedinou otázkou: „Rozuměl jste někdo, co říkala?“ Já v té době byla naštěstí při smyslech, takže jsem to přetlumočila, i když jsem si značnou část věcí prostě domyslela…jo, i Tomáškův mozek potřebuje občas odpočinek…

Udalosti posledních několika dni

Předně se hluboce omlouvám celému mužskému pokolení za svá závěrečná slova v předchozím článku - tak bych měla asi začít, viďte pánové??? Málokdo si troufne napsat komentář přímo pod článek, takže odvážlivcům děkuji. Těm ostatním, kteří pouze v mailech nespokojeně brblají nad mými výroky musím vzkázat následující… NEODVOLÁVÁM JE!!!

Abych tuto situaci, která rozproudila opravdu vášnivou debatu uvedla na pravou míru…přítel mé sestřičky vážně není čuně, dokonce ani Tomášek není čuně, jsou to prostě JEN chlapi. Nicméně ruku na srdce dámy, co bychom si bez nich počaly??? Právě že nic, takže jsme obě maximálně spokojené. Uznávám, že pro pobavení čtenářů jsem celou situaci trochu zveličila a už jsem pomlčela o dlouhých zrzavých vlasech, které je možné nalézt na všech pravděpodobných i naprosto nepravděpodobných místech…, naprosté úchylce po maximálním pořádku všude a za každé situace a samozřejmě připraveném prkýnku na záchodě, které pro změnu vytáčí Tomáška. Doufám, že tímto je skóre vyrovnané a můžeme se přesunout k dalšímu bodu, kterým jsou nové poznatky z místa činu.

Předně se z nás stali černí pasažéři, protože australský systém čtení karet v buse, zdá se, není dokonalý. Máme sice oba platnou průkazku, ale při každém nástupu pípáme jako vetřelci. Naštěstí pro nás, řidiči jsou na takové drobné nedostatky imunní a cestujeme bez problémů, protože jak říkají, do doby, co máš psanou platnost, můžeš cestovat, jak chceš. Tak jen doufáme, že nebudeme potěšeni nějakou další návštěvou revizorů, abychom nemuseli nic vysvětlovat.

Dověděla jsem se další pikantnost z kurzu australského života. Protože Austrálie chce být jiná a vážně jiná je, tak tady je další ukázka odlišnosti…kdo se objevuje na papírových bankovkách v ČR a jinde po světě??? No přece známé slavné osobnosti, které pro národ něco udělaly. A kdo se objevuje na bankovkách zde??? No přece známé slavné osobnosti, které pro národ něco udělaly. Abych to zkrátila, na bankovkách zde najdete slavné vězně a kriminálníky, jen nevím, v čem je ten jejich přínos. Zdá se, že Austrálie nechce zapomenout na jeden ze svých prvních účelů, kdy sloužila jako vězení pro kriminálníky z Velké Británie, kde byla již přeplněná vězení. Jen pro zajímavost, dostávali se sem vězni, kteří dostali trest minimálně 7 měsíců a cesta lodí sem v té době z Velké Británie trvala 8 měsíců. Většina z těch vězňů tu zůstala a žila a taky hubila původní obyvatelstvo Aborigines. A to nijak drastickým způsobem, bylo to výjimečně celkem nevinné, neboť sem přiváželi do té doby neznámé nemoci jako chřipka, rýma, horečka apod. V prvních letech zde umřelo více než 50% původního obyvatelstva právě na tato onemocnění. Je nutné si uvědomit, že Aborigines mají velice slabý imunitní systém, což je také důvod největšího současného problému Austrálie, kterým jsou drogy a alkohol. Což ovšem není téma, kterým bych se chtěla zabývat…v této oblasti jsem čistá jak lilie:-)

A teď pár informací ohledně stravování…ochutnala jsem báječné mandlové sušenky…jen jsou potvory dost drahé…Už mi chybí mazací sýr (ten tady totiž vůbec není k dostání, jediný, který jsme zatím našli je naše Veselá Kráva a zrovna tu já nejím, i když po pár týdnech tady možná budu mluvit jinak a navíc je pouze v jediném obchodě), dále postrádám čokotatranky (zájemcům, kteří by mi je chtěli poslat darem k vánocům s radostí poskytnu adresu:-) a to je zatím snad vše, ale nebojte, určitě přijdou další nářky ohledně stravy.

Jo a pokud máte někdo nějaký tip, co by vás o Austrálii zajímalo, tak stačí napsat do komentáře a my se pokusíme odpověděť ;-) Okecávky na úrovni odpovím já, odborné dotazy pak nechám tomu učenějšímu:-)

Nase nove bydleni

Mozna ze některi z vas jiz zaregistrovali ve fotogalerii nove album a pro ty, co ne, tak zde je jen takova mala pozvanka. Jak si zijeme v Australii…

O vikendu jsme se prestehovali do noveho bytecku pobliz Centennial Parku, coz je nejvetsi park v Sydney a pry druhy nejvetsi na svete hned po Hyde Parku nebo Central Parku, kdo vi. Tento park je přes noc zavreny, aby se v nem nepohybovala pochybna individua, takze je tu celkem bezpecno.

Byt mame v sedmem patre panelového domu, který ma bezpecnostni dvere. Jo, me zavrate dostavaji na frak:-) a co teprve ten pochybny vytah, který je schopny vas priskripnout i do dveri, zatím jsme nenasli tu zázračnou fotobunku, takze pravidelne někdo nestihne vystoupit.

Z okna kuchyne vidime primo na největší zátoku v Sydney - Botany Bay a jednu z nejslavnejsich plazi Sydney – Bondi Beach máme max 30 minut autobusem. Zatím jsme se na ni nedostali osobne, ale vyckejte, protože je 100% v planu. Nad Botany Bay pristavaji letadla, takze Tomáškova oblibena cinnost je myti a utirani nadobi, aby je mohl sledovat. Obzvlaste se nemuze dockat noveho Airbusu, který bude mit v nejblizsich dnech svoji první komercni cestu. Samozrejme Tom zna presne datum i hodinu, ja však ne.

Jak vidite z fotek, tak hlavni mistnost je obrovitanska, takze mista je tu dost a zrcadlova stena prostor ještě opticky zvetsuje. Z okna loznice je krasny pohled na nocni Sydney, kdy clovek vidi sama nádherná světélka. A když zapada slunce, tak je to ještě nadhernejsi…a ta rychlost…

Cesta do centra není prilis narocna, trva cca 20 minut busem, ale to jen proto, ze jsou vsude zácpy, jinak by tam clovek byl tak za 8 minutek.

Nakupni centrum je odsud cca 10 minut busem, takze je to vcelku optimální místo pro život v Sydney.

Jo a jen takova mala perlicka na zaver – je to nase první SPOLECNE bydleni, takze muzete zvesela a zpovzdálí sledovat, jak se tu poperem:-)

Jo ma mila sestřičko, vzpomínám na tve začátky:-) zrcadlo poplivane od pasty, chlupy od holeni vsude po umyvadle, hadry jak od ruky odpadnou a o prkynku uz ani nemluve…

Australsky zivot = Australian life

Abych byla uprimna, jela jsem sem hlavne proto, abych se naucila MLUVIT anglicky. A protoze dopoledni vyuka skoly je pevne dana podle rozrazovacich testu, nema clovek prilis sanci veci ovlivnit. Pokrocilejsi skupiny (tedy ja i Tomasek) maji vsak moznost si zvolit odpoledni program. Me slecna u pohovoru pri nastupu na skolu doporucila predmet s nazvem Australian life. Udajne se tam dovim mnoho zajimavosti o Australii, dost se tam dela vyslovnost pri cteni textu a take me touzebne mluveni. Tomasek ma v odpoledni vyuce pripravu na zkousky, presneji na testy, ktere je treba absolvovat pred nastupem na univerzitu.

Nejdriv jsem ze sveho predmetu prilis nadsena nebyla, ale uz jsem se dovedela spoustu zajimavosti, takze to zase takova spatna volba nebyla.

1. Aborigines - puvodni australske obyvatelstvo, tak to jsou fakt frajeri. Jsou schopni najit vodu v mistech, kde by jini zemreli zizni. Napriklad jdou pousti, najednou zalovi rukou do pisku a vytahnou zabu (asi nejaky specialni druh ci co) a z te zaby si pak vymacknou vodu primo do pusy. Preji dobrou chut. Klokany lovi tak, ze kolem nich vytvari asi v okruhu 20 metru drevenou prehradu, kterou pak zapali a klokani utikaji jedinym otvorem, ktery jim tam nechali, jenze netusi, ze tam je spousta ozbrojenych "Aborigines", kteri je postupne propichujou. Vodni ptaci se lovi tak, ze si uskubnete poradne rakosi, ponorite se hluboko do vody a cekate, az ptak priplave bliz, pak pustite rostlinu a ztahnete ptaka pod vodu (jen netusim, jakou vydrz pod vodou takovy Aborigines ma), aby se neutopil driv nez ulovi toho ptaka.

2.Medvidek KOALA - muj oblibenec a nadseny lyzar:-) No tak ted trosku kecam, tim narazim pouze na svuj batuzek ve tvaru medveda, tedy primo koaly, s kterym v zime sjizdim strane, pac jsem vasnivy lyzar. Ale co pro koalu opravdu plati je, ze slovo Koala pro Aborigines znamena "never drink", tedy jako ze nikdy nepije. Dale je to pribuzny klokanu (jsou to vacnatci), mezi veci, ve kterych koala vynika patri lezeni, plavani a behani. Tomu jsem nechtela verit, protoze jsou dost zfetovany tim eukalyptem, ale pry je to pravda. V soucasne dobe je tento zivocisny druh ohrozeny a postupne vymira. V roce 1900 zde bylo okolo 10 milionu medvidku koala, nyni je to pouze kolem 50 tisic.

3. KLOKAN - drive oznacovany jako "the beast with two heads", tedy "zvíře se dvěmi hlavami". Duvod byl ten, ze lide se domnivali, ze maly klokanek v brise je dalsi hlava tohoto zvirete. Mimochodem, klokan nemusi byt zrovna male zviratko, nekteri meri az 2metry. Red kangaroo (červený klokan) je znamy dokonce tim, ze je schopen kompletne sesrotovat osobni automobil a ma jednu nevyhodu, neumi chodit pozpatku. A ted takova mala hadanka....dokazete si predstavit jak daleko umi takovy klokan skakat? No, myslim, ze vetsina z nas klokany podceni...je to totiz 45 stop. Bohuzel nejsem takovy matematik, abych si pamatovala, kolik centimetru je stopa, ale bude to neco kolem 30 cm = 1 stopa. Takze klokan doskoci kolem cca 15 metru.

4.Kulturni šok - tak to je neco, co tady zazije spousta cizincu. Ja se treba dovedela, ze kdyz se v Korejske republice narodi mimino, tak uz je mu jeden rok, takze kdyz mluvim s Korejcem a ptam se ho na vek, tak on se zepta, zda chci vedet korejsky nebo mezinarodni vek. Pro Indy je zase treba sok, kdyz se nekdo liba na verejnych mistech, tam je to totiz zakazane. No a Korejci jsou uplne paf z toho, ze nemusi chodit v uniforme do skoly a mohou nosit treba dziny.

Nase slavne cestovani

Jo, mame trosku stesti v nestesti, muzeme totiz jezdit z konecne na konecnou:-)

Jenze...po 4 odpoledne uz to takova legrace neni, ne kazdy autobus zajizdi az k nam do soucasneho obydli. Parkrat jsme meli stesti a jelo to primo, jenze parkrat take ne...

Kdyz jsme prvne jeli s prestupem, tak jsme byli nastesti spolu. Vystoupili jsme zase na konecne, jenze to nebyla ta nase konecna, takze jsme museli cekat na dalsi bus. Mel jet za 7 minut, tak to je docela krasa, za predpokladu, ze by opravdu prijel. On totiz neprijel jeste dalsich 45 minut, takze cekani to bylo opravdu dlouhe. Promrzla jsem v Australii, kdo by tomu byl veril. Byla desna tma, desny vitr a busy nejen ze nejezdi hromadne, oni proste nejezdi skoro vubec. Jo, cesta kterou jindy zvladame za 40 - 45 minut nam trvala vice nez 2 hodiny.

Takze "Good luck" pri zdejsim cestovani.

Jo a vcera jsem absolvovala svuj prvni samostatny prestup. Nanestesti se mi zdalo, ze uz v tom prvnim buse sedim moc dlouho a protoze je tu spousta stejnych ulic a baracku, tak jsem vystoupila drive. Posleze jsem zjistila ze pouze o 2 zastavky (jo a dulezite upozorneni, zastavky tu jsou skoro kazdych 100 metru). No vlastne to bylo docela fajn, hruza v ocich a napeti, zda jsem se nesekla se zastavkou a zda i na te me, kde jsem se prave ocitla staveji expresni busy, protoze to jsou jedny z mala, ktere v pozdejsich odpolednich hodinach jezdi. Nicmene vecer uz zase ne, to pak jezdi uz opet pouze couraky. No mela jsem stesti, byla jsem na spravnem miste a prijel mi muj oblibeny bus, ktery me odvezl na mou vysnenou konecnou zastavku. Jo a doma se mi smali, ze jsem netrpeliva a mohla jsem se kvuli tomu i ztratit.

Hromadná doprava aneb jak se cestuje v Austrálii

Jak jsme se jiz zminili, a mnozi to samozrejme vedeli i bez nasich komentaru, v Australii se jezdi na opacne strane silnice. No, vlastne to neplati jen pro silnici, ale i pro chodce. Clovek musi chodit po opacne strane chodniku a dokonce si drzet opacnou stranu i pri chuzi po schodech. A pozor, kdyz rikam po schodech, tak tim myslim vsechny schody, tedy dokonce i ty jezdici. Prvni dny jsme standardne u jezdicich schodu nabihali do opacneho smeru. Oni je totiz maji take obracene.

Rekla bych ale, ze ted uz jsme si zvykli a toto jsou pro nas jen takove male odlisnosti. Kdyz prechazime, tak uz mrkame po autech po prave strane, chodnik uz nam take nedela problemy a dokonce i jizda autem uz nam pripada celkem normalni a "virtualne nebrzdime" na kazdem patniku. Ale vlastni ci vypujcene auto jsme stale jeste neridili.

No, ale abych se dostala k te hromadne doprave...neni to az takova sranda, jak si clovek myslel. Rekla bych, ze kdyz jsme civilizovana zeme, tak se budeme taky docela dobre orientovat v doprave zdejsi, ale...je tu hned nekolik uskali.

1.vyznat se v jizdnim radu - tady to neni rozdelene na linky a casy, tady proste existuje obrovitanska tabule, kde jsou napsane casy a vedle pak cislo linky, ktera v dany okamzik jede

2.vyznat se v jizdnim radu podruhe - u cisla linky uz clovek nenajde kterym smerem jede a na kterych zastavkach stavi, takze bud vis, kterou pouzit a nebo mas smulu

3.nastup do autobusu - temer neexistuji cerni pasazeri, pri nastupu si kazdy musi elektonicky projet kartu cteckou (ridic sleduje, zda to kazdy dodrzuje), takze se zde logicky tvori mirne fronty, nastupuje se pouze prednimi dvermi, kde jsou 2 ctecky, aby je ridic stihl uhlidat, popripade si lze koupit jizdenku u ridice, ta se pak cteckou neprojizdi. Proc jsem vyuzila slovo "temer" neexistujici pasazeri. Revizor zde totiz obcas chodi, napr. mi dnes absolvovali nasi prvni kontrolu revizorem, a kontroluji platnost listku. Vypadaji uplne stejne jako nasi, aspon vyrazem ve tvari, jsou asi tak stejne prijemni a jeste o neco rychlejsi. Jen ten jejich ubor je jiny, vypadaji jako policajti, proste krasna uniforma, cista, na prvni pohled rozeznatelna. No a proc vlastne chodi??? U nas meli celkem uspech, chytili cca 5 lidi, vsechno to byli zahranicni studenti. A jak to vim, protoze zahranicni student nema narok na slevu jizdneho, aby prosel kolem ridice, tak musi mit nejaky listek a vsichni tito nestastnici meli koupene zlevnene studentske jizdne, takze kolem ridice mohli projit, ale revizor po nich chtel specialni studentskou kartu a tu uz nemeli, takze pokuta je neminula a museli vystoupit.

4.cesta autobusem - sedi se v nich celkem pohodlne, zpravidla nejsou tak precpane a tim konci pozitiva. Autobus standardne na zadne zastavce nestavi, zastavi vzdy jen na znameni a to na sve dalsi nejblizsi vystupni zastavce. Jenze, clovek nema sanci zjistit na kterych zastavkach by ten bus mel zastavit, zastavky nejsou nijak hlasene, takze ani netusi, v jake casti cesty prave je. A ted si zkuste cestovat. Predstavte si, ze jedete nekam, kde jste nikdy nebyli, nevite, kolik zastavek mate projet bez vystoupeni, dokonce ani nevite, na kterych tech zastavkach je vubec mozne prave z toho vaseho busu vystoupit a jak tedy poznat tu svou??? Tak na to jsem jeste neprisla, takze kdyz vas neco napadne, tak mi dejte vedet. Jo a pokud mi chcete radit, at se zeptam ridice, aby mi rekl, az budu met vystoupit, tak dik za radu, ale predstava, ze by to takto mel hlasit kazdemu...no nevim no...

5. vystup - celkem jednoduchy, pred svou vysnenou zastavkou zazvonit, ridic zastavi, otevre dvere a my uz jednoduse vyskocime:-)

Stale si myslite, ze cestovat po Praze je obtizne??? Ach, zlata Praha!!!

Výuka

Páni, tak to je teda něco...přijdu do třídy a omrknu spolužáky...a mé překvapení??? No konalo se, jsem jediný běloch ve tříde, jinak je to samý šikmooký...a jak někteří víte, jsem značně pihatá...takže jsem se rázem stala místní atrakcí...Korejci za mnou chodí, šahají si na mé pihy a fascinovaně se ptají, co že to vlastně je. Jen si představte, jak jim lamanou angličtinou vysvětluju, že to jsou pihy,náramně se pobavíte...

A ty jejich jména...bože, kdo jim je vymýšlel??? Za cely den jsem si zapamatovala 2 a to jen proto, že jsem si je nechala napsat. Mam thajskou kamaradku jmenen Nuanchan (cteno Nuančan) a korejskou jmenem Sung mi Kahlen (a nevím jak čteno).

Jo a pak zjistite, ze si musite koupit ucebnice, jedna cca 45 dolaru a nasledne, ze kazda ucebnice je na mesic, tak to vas postupne zacne opoustet dobra nalada...

Do toho vseho je tu shaneni bytu. Bida...Sydney uz neni to, co byvalo...draho, byty jsou zasle, spinave, proste hnus. Prave jsme si jeden takovy nasli, kompletne nezarizeny a ted budeme soutezit s dalsimi pary, zda ho dostaneme...jo a pak behat po bazarech a kupovat lednicky apod. Uz se nemuzu dockat...a ja si sem jela odpocinout...chacha...

Tak to by snad pro dnesek stacilo...

Začala škola!!!

Tak nevim, zda mam zacit slovy: "Hura zacala skola", mozna by se vice hodilo: "A sakra, škola je tu". Opět:-)

No, ti, kdo me znaji, vedi, ze jsem vecny student a strasne pilny...ale toto je zda se pekny narez...

Prvni den:

Prisli jsme tam, vyslechli uvodni slova, co se na skole smi (temer nic), co se nesmi (temer vsechno) a pak se pustili do testu, coz pry neni test, ale pouze overeni nasich znalosti. Nejprve se odpovidalo na otazky, cilem bylo napsat co nejvice vet v casovem limitu a samozrejme gramaticky spravne. (Tomasku, Tomasku, ach ten tvuj skrabopis, pani ucitele to nemohli precist a tak jsi musel o stupen nize...). Dale gramaticky test typu a,b,c a pote interview. No, dopadli jsme oba celkem dobre a tak si clovek myslel, ze Korejcum, Cinanum apod. se ve tride vyhne...

Tridy jsou odstupnovane od nejnizsi urovne=1 do nejvyssi=6. Tom je v 5te a ja ve 4te. Oba jsme meli byt o tridu vys, ale nechali jsme se dat nize, abychom cvicili gramatiku.

Po testech nasledovala prohlidka skoly, rychly obed a pak odpoledni vyuka.

Nasledne kazdy den hodina samostudia, ktera je hlidana a clovek tam musi byt...my treba serfujeme na netu, protoze mame WIFI:-)

Tak to je prvni den...

Nové fotky - fotogalerie

Tak jsme založili fotogalerii, kam budeme postupně nahrávat fotky.
Odkaz na fotogalerii je v levém sloupci, nebo můžete kliknout tady.
Doufáme že se budou líbit.
Pozdrav všem
T&K

První fotky

Tak konečně posíláme několik prvních fotek které jsme tu už stihli nafotit(výběr byl těžký, ale snad se to bude líbit)
První je ještě z cesty, tohle je letadlo ktere nas odneslo z Prahy do Soulu

Tohle je náhled na situaci na letišti v soulu. Na obrázku vypadá malé, ale...


Tenhle druhy ptacek nas odvezl ze Soulu do Sydney


Pokud byste hledali ajťáka na letišti... kde byste ho našli?

Konečně na pevné zemi.

To je zatím vše, fotky z prvního celého dne v sydney budou až je protřídíme.
Teď se tu nějak pokazilo počasí, tak se jedeme podívat na Bondi Junction:-)
Tom

Prvni zazitky

Zdravim vsechny ctenare,

tak jsme konecne v Sydney a jake jsou nase prvni dojmy? Ja osobne jsem se celkem bala letu, precijen je rozdil mezi letem kamsi do teplych krajin, ktery trva par hodin a letem k protinozcum, ktery trva 27 hodin. Prvni cast cesty, tedy Praha - Soul byla pohodova. Letiste v Soulu je obrovitanske, platit lze pouze americkymi dolary nebo jejich menou, takze nase australske dolary a eura nam byly temer k nicemu, nastesti jsou tam smenarny:-)

Let Soul - Sydney uz pro me byl utrpenim...pekne to hazelo a ja uz toho mela plne kecky...nastesti jsem to prezila a dokonce jsem vydrzela i cely den nespat, ale byla jsem doslova a do pismene chodici mrtvola. Probrala me az cesta na plaz a ledova oceanska voda:-) tedy klobouk dolu, ale plaze jsou tu nadherne. A ty obri vlny...

Co je pro me zatim nesnesitelne je jizda po leve strane a hlavne najezd na kruhac, kam se ssamozrejme najizdi take z druhe strany. Jedine na co si zatim uz pomalu zvykam je jejich prechod a znaceni "LOOK RIGHT".

Dneska jsme prvne v "CITY" abychom si zaridili ucet v bance a koupili zdejsi SIMku. A Tom vyrazil na pohovor, takze ja trcim v labu, abych se neztratila:-) muj orientacni smysl ma totiz spise zapornou hladinu...a jako spravna zenska kroutim i mapou tak, abych ji mela ve spravnem smeru:-) jo a navic je to uplne zbytecne, protoze i tak se ztracim...

Taky si chceme zacit hledat vlastni bydleni, tak jsem zvedava, jak moc narocne to bude...

Mimochodem, pocasi je asi nasledujici:
vcera - slunecno a dost vetrno, vitr studeny, takze mikina prisla vhod, teplota cca 24
dnes - slunce pekne pali a melo bz byt kolem 27, vitr uz tolik nefouka

Casovy posun - Sydney je v soucasne dobe +8 hodin oproti CR takze tu bude za par minut 12 hodin dopoledne

Tak se zatim mejte moc pekne...

Konečně Sydney

Tak jsme konečně v Sydney. Let ze Soulu do Sydney už byl díky únavě a drobně větším turbulencím o něco náročnější, ale už zase stojíme nohama na pevné zemi(i když hlavou vzůru)
Pokusím se sem ještě během dneška protlačit několik fotek z cesty,ale moc jsme nefotili tak toho neni mnoho.
T

Pozdravek ze Soulu

Nazdarek lidickove, tak jsme stastne pristali v Soulu. Mame tu ted chvilku casu a nasli jsme volny net, tak pisu:) Vsechno celkem v pohode akorat posledni hodinu to byla takova lehci horska draha.
Korean air maji mily personal akorat to korejske jidlo ke snidani nic moc(to "ceske" tj vajicka jim dosly u jednoho z nas, tak nam naservirovali jejich cajovou ryzi... mno nic moc)
Tak zatim

Asi posledni z Prahy

Tak se po delší odmlce hlásím:-)
Protože zítra nastal konečně den D, tak už jsme oba lehce nervózní a poslední týdny probíhali ve znamení předletových příprav, balení a zajšťování věcí, které je nutné oběhat osobně.
Člověk by neřekl co ještě zařizování je třeba, tak například zajištění aby někomu na poště dali doporučenej dopis kdyby náhodou přišel (ale "do vlastních rukou" to stejně nikomu nedaj, ale aspoň něco).
Všelijaký lékařský prohlídky - doporučuju dojít k zubaři tak měsíc předem kdyby náhodou se něco nepovedlo ať to nebolí v letadle.
No a pak se rozloučit se všema kamarádama a hlavně rodinou:-)
Kufry pomalu zabaleny, ale nadváha tam asi bude, uvidíme na letišti.
A taky by mně zajímalo co všechno zapomeneme doma.
Jak kamarádi, tak lidé kteří blogují, tak i známí ke kterým jedeme nás všichni varovali před korejským jídlem v letadle(je tam na výběr a jeden z výběrů je korejské jídlo) tak to vypadá, že si ho asi fakt nedáme.
Takže v napjatém očekávání .... cestě zdar a ahoj po příletu.
doufám že se dostaneme rychle k netu a hodím aspoň krátkou zprávu, že jsme let přežili a v pořádku dorazili.
Tom