Zdravíme všechny naše čtenáře ze slunného Sydney
Konečně se po dlouhé pauze vracíme s nějakým pořádným výletem a zážitky z něho. Náš útlum v psaní rozhodně není nezájmem, ale spíše nedostatkem času, protože si nás „učitelstvo“ ve škole pěkně podává. Domácí úkoly se stupňují, takže když jsme si první dny stěžovali, že máme klidně i 4 listy formátu A4 za domácí úkol, tak teď už je jich s přehledem i 10 a k tomu ještě sloh na další 1 – 2 stránky. No, ale zpět k výletu – aneb jak to vypadá, když je ve vedení muž:-).
Brzy ráno jsem vstala a připravila žvanec na cestu, zatímco chlap ještě sladce vyspával. Pak jsem ho jemně, ale opravdu jemně vzbudila, aby mi nějaká nepřilítla, naservírovala snídani až pod nos a pak se hned vyráželo. Cílem byl Royal National Park. Ačkoli je to součást Sydney, tak naše legitka na místní dopravu nemá až takový dosah a museli jsme si připlácet. Cesta vlakem (neboť tak se po Sydney cestuje) nám trvala hodinu a 10 minut, tak si představte tu vzdálenost. Téměř jako bych jela z Prahy do Ústí, jen s tím rozdílem, že bych byla stále ještě v Praze, i když u nás už vlastně v Ústí. To byla vlaková doprava, tam se pak muselo přestoupit na loď a plavit se dalších asi ještě 20 minut. Přičemž tento parníček jezdí jednou do hodiny, takže fronta je na něj přímo obrovská. A pak jsme se konečně dostali na místo. Hned na začátku jsme zabloudili a zbytečně si vyšlápli pěkný krpál. Čímž jsem toho měla plné zuby už od počátku. Poté jsme se museli plahočit přes pláž dlouhou snad stovky kilometrů a pak jsme začali zase šplhat do výšin, ale tentokráte už po skaliskách. Všude kolem visely pavučiny s obřími pavouky, takže pro arachnofobiky, to rozhodně není a co teprve chudák Klarísek, který se děsí výšek i pavouků:-)
Poté cesta pokračovala opravdu místy i krkolomnými končinami. Do toho všeho pěkně pražilo slunko, takže jsme se výsledně i pěkně přismahli. A to jsme se několikrát mazali i krémem. Lidí jsme za celou cestu moc nepotkali a finišovalo se krpálem do kopce po písčité cestě, téměř jakoby šel člověk po pláži, takže boty plné písku, do toho nebyl ani kousek stínu a vítr nám foukal písek ještě do obličeje. Část cesty, která dle map měla být pouze 2 kilometry, nám trvala více než hodinu, protože boření do písku to opravdu ztěžovalo. Ačkoli jsme s sebou měli téměř 3 litry pitiva, tak nám hodně rychle docházelo a já si připadala jak velbloud. Jen mi chyběli ty blány mezi prstíčkama, velký řasičky a hrb s vodou na zádech:-)
A teď drobné vysvětlení pro ty, kteří nás neznají až tak dobře. Klárka zná jen jeden jediný vtip, má ho propracovaný až do úplných detailů, jen se někdy splete a práskne pointu už na začátku. Vtip je asi takto: Je malý a velký velbloud. A ten malinkatý se ptá maminky, maminko, proč máme tak dlouhé řasičky? Maminka odpovídá, to víš, ty můj malý velbloudku, to když takhle jdeme tou pouští a je písečná bouře, tak aby nám písek nelítal do očí. A malinkatý velbloudek se zamyslí a říká, a ha a maminko, proč máme ty blány mezi prstíčky? A maminka odpoví, to víš, ty můj malý velbloudku, to když jdeme po té poušti, tak aby se nám nožičky nebořily do písku. Malý velbloudek souhlasně přikývne a znovu se ptá…a maminko, proč máme ten hrb na zádech? Maminka odpoví, to víš, ty můj malý velbloudku, to když jdeme po té poušti, tak abychom neměli žízeň. Malý velbloudek se zamyslí a říká…a maminko, není nám to na hovno, když jsme v ZOO??? Takže toto je konec mé vtipné vložky a pokračuji v příběhu.
Když už jsme byli téměř u konce svých sil a cesta stále nekončila, tak jsme se rozhodli, že půjdeme zkratkou. Houští tam bylo všelijaké a místy byly vyšlapané i cestičky, takže člověk mohl snadno zabloudit. Vesnici, kam jsme se potřebovali dostat jsme měli stále na dohled, což nás už pěkně štvalo, protože ta poslední zatáčka stále ne a ne přijít. Opravdu jsme se tedy vrhli do houštin, ale protože jsme hned narazili na několik odboček a těžko odhadovat, která byla ta správná, tak jsme se raději zase vrátili na hlavní písčitou cestu a nepokoušeli jsme osud. A dobře jsme udělali, po 2O krocích přišla naše odbočka a byli jsme zachráněni. Pak už jsme sešupajdili jenom vesničkou dolu zpět k molu, přepravili se parníkem, pak ještě zase přes hodinu vlakem (tam už jsme spala) a pak busem a už jsme byli doma.
Pěkně nám vyhládlo, takže následovala pořádná večeře, koupel a jdeme do hajan.
Brum, brum, brum.
O čem se zdá medvědům?
Hlavu, zadek, nohu
schovej do brlohu.
Brum, brum, brum.
Brum, brum, brum.
Zazpíváme medvědům
Dobrou noc, vy šelmy,
nechrápejte velmi
nebo si zboříte dům!!!