Royal National Park

Zdravíme všechny naše čtenáře ze slunného Sydney

Konečně se po dlouhé pauze vracíme s nějakým pořádným výletem a zážitky z něho. Náš útlum v psaní rozhodně není nezájmem, ale spíše nedostatkem času, protože si nás „učitelstvo“ ve škole pěkně podává. Domácí úkoly se stupňují, takže když jsme si první dny stěžovali, že máme klidně i 4 listy formátu A4 za domácí úkol, tak teď už je jich s přehledem i 10 a k tomu ještě sloh na další 1 – 2 stránky. No, ale zpět k výletu – aneb jak to vypadá, když je ve vedení muž:-).

Brzy ráno jsem vstala a připravila žvanec na cestu, zatímco chlap ještě sladce vyspával. Pak jsem ho jemně, ale opravdu jemně vzbudila, aby mi nějaká nepřilítla, naservírovala snídani až pod nos a pak se hned vyráželo. Cílem byl Royal National Park. Ačkoli je to součást Sydney, tak naše legitka na místní dopravu nemá až takový dosah a museli jsme si připlácet. Cesta vlakem (neboť tak se po Sydney cestuje) nám trvala hodinu a 10 minut, tak si představte tu vzdálenost. Téměř jako bych jela z Prahy do Ústí, jen s tím rozdílem, že bych byla stále ještě v Praze, i když u nás už vlastně v Ústí. To byla vlaková doprava, tam se pak muselo přestoupit na loď a plavit se dalších asi ještě 20 minut. Přičemž tento parníček jezdí jednou do hodiny, takže fronta je na něj přímo obrovská. A pak jsme se konečně dostali na místo. Hned na začátku jsme zabloudili a zbytečně si vyšlápli pěkný krpál. Čímž jsem toho měla plné zuby už od počátku. Poté jsme se museli plahočit přes pláž dlouhou snad stovky kilometrů a pak jsme začali zase šplhat do výšin, ale tentokráte už po skaliskách. Všude kolem visely pavučiny s obřími pavouky, takže pro arachnofobiky, to rozhodně není a co teprve chudák Klarísek, který se děsí výšek i pavouků:-)

Poté cesta pokračovala opravdu místy i krkolomnými končinami. Do toho všeho pěkně pražilo slunko, takže jsme se výsledně i pěkně přismahli. A to jsme se několikrát mazali i krémem. Lidí jsme za celou cestu moc nepotkali a finišovalo se krpálem do kopce po písčité cestě, téměř jakoby šel člověk po pláži, takže boty plné písku, do toho nebyl ani kousek stínu a vítr nám foukal písek ještě do obličeje. Část cesty, která dle map měla být pouze 2 kilometry, nám trvala více než hodinu, protože boření do písku to opravdu ztěžovalo. Ačkoli jsme s sebou měli téměř 3 litry pitiva, tak nám hodně rychle docházelo a já si připadala jak velbloud. Jen mi chyběli ty blány mezi prstíčkama, velký řasičky a hrb s vodou na zádech:-)

A teď drobné vysvětlení pro ty, kteří nás neznají až tak dobře. Klárka zná jen jeden jediný vtip, má ho propracovaný až do úplných detailů, jen se někdy splete a práskne pointu už na začátku. Vtip je asi takto: Je malý a velký velbloud. A ten malinkatý se ptá maminky, maminko, proč máme tak dlouhé řasičky? Maminka odpovídá, to víš, ty můj malý velbloudku, to když takhle jdeme tou pouští a je písečná bouře, tak aby nám písek nelítal do očí. A malinkatý velbloudek se zamyslí a říká, a ha a maminko, proč máme ty blány mezi prstíčky? A maminka odpoví, to víš, ty můj malý velbloudku, to když jdeme po té poušti, tak aby se nám nožičky nebořily do písku. Malý velbloudek souhlasně přikývne a znovu se ptá…a maminko, proč máme ten hrb na zádech? Maminka odpoví, to víš, ty můj malý velbloudku, to když jdeme po té poušti, tak abychom neměli žízeň. Malý velbloudek se zamyslí a říká…a maminko, není nám to na hovno, když jsme v ZOO??? Takže toto je konec mé vtipné vložky a pokračuji v příběhu.

Když už jsme byli téměř u konce svých sil a cesta stále nekončila, tak jsme se rozhodli, že půjdeme zkratkou. Houští tam bylo všelijaké a místy byly vyšlapané i cestičky, takže člověk mohl snadno zabloudit. Vesnici, kam jsme se potřebovali dostat jsme měli stále na dohled, což nás už pěkně štvalo, protože ta poslední zatáčka stále ne a ne přijít. Opravdu jsme se tedy vrhli do houštin, ale protože jsme hned narazili na několik odboček a těžko odhadovat, která byla ta správná, tak jsme se raději zase vrátili na hlavní písčitou cestu a nepokoušeli jsme osud. A dobře jsme udělali, po 2O krocích přišla naše odbočka a byli jsme zachráněni. Pak už jsme sešupajdili jenom vesničkou dolu zpět k molu, přepravili se parníkem, pak ještě zase přes hodinu vlakem (tam už jsme spala) a pak busem a už jsme byli doma.

Pěkně nám vyhládlo, takže následovala pořádná večeře, koupel a jdeme do hajan.

Brum, brum, brum.
O čem se zdá medvědům?
Hlavu, zadek, nohu
schovej do brlohu.
Brum, brum, brum.
Brum, brum, brum.
Zazpíváme medvědům
Dobrou noc, vy šelmy,
nechrápejte velmi
nebo si zboříte dům!!!

Události minulého týdne

1) Školní perlička:
Junko (Japonka) měla vysvětlit slovíčko „vyjde na povrch“, většinou se to používá jako ve spojení, že pravda vyjde na povrch. A tak si vymyslela větu, že náš spolužák Manuel (Španěl) je homosexuál a chtěla to dokončit, že neví, zda pravda vyjde někdy na povrch. Jenže Manuel se samozřejmě trošku naštval a jak už to tak bývá, tak je taky dost temperamentní, takže se zvednul ze židle, přiběhnul k Junko a vlepil jí pořádnou pusu. Až to mlasklo. A pak se ospravedlnil, že pouze dokazuje, že není teplý:-). Chudáček Junko z toho měla skoro infarkt, protože v jejich kultuře je to něco naprosto nemyslitelného. Takže zase byla legrace.

2) Tak jsme se zase pustili do boje s kadeří a Klarča zabodovala se strojkem ještě o poznání lépe než posledně. Dokonce i dodržela slib a ofina zůstala delší. Takže zase budu úspěšně bojovat s místním horkem.

3) Specialita týdne – klokaní steak.
Neodolali jsme a rozhodli se, že zkusíme místní specialitu (přeci jen, klokanů v Evropě moc nepobíhá) a koupili jsme si maso z klokana abychom si z něj udělali nějakou dobrotu. Důvod? Byl před námi výlet a chtěli jsme aby nám to pěkně skákalo Ukázalo se, že klokaní maso je nejen výtečné, ale prý je i velmi zdravé. Rozhodně to není naposled co jsme si ho dali. Na první pohled ty steaky vypadali jako z hovězího, ale vůně a hlavně křehkost masa je úplně jiná třída. Maso je ještě lehčí než kuřecí a prý i méně tučné.

4) místní zvířena:
Objevili jsme prvního švába v bytě. Doufám, že to nebude pokračovat, jinak se stěhujem
Švábi jsou tu hodně rozšířený hmyz a hlavně v nižších patrech se stávají poměrně problém. Doufám, že se nenajde další šváb-horolezec, který by nás navštívil. Poměrně aktivní jsou v noci, takže když se pozdě vracíme, tak nám pěkně křupou pod nohama. Přesněji Klárce se povedlo jednoho zašlápnout, a mlasklo to fakt pěkně. Měli jste vidět jak skákala jak zajíc a prchala domů.:-)
Zítra se těšte na příspěvek z výletu!

Australské léto

Tak je tu australské léto jako vyšité. Poslední týden neustále prší a vždy když už to vypadá, že se to zlepší, tak se ukáže, že šlo jen o reklamu na sluníčko.

Do toho je neskutečná vlhkost, takže se tu i tak pěkně škvaříme.

Ve škole nás drtí strašným způsobem a už se těšíme až to budeme mít za sebou. Naši oblíbení studentíci opět perlí.

Příklad: Manuel (Španěl) pronesl větu: Máma mě nutí brát drogy. Chtěl samozřejmě říci, že mu to zakázala.

Taky se pěkně zakoktává...začíná být ještě větší legrace. Měli jsme také první nácvik na mluvení u zkoušky. Probíhalo to tak, že byly náhodně vybráni 2 studenti a byl s nimi udělán vzorový test. Neprošel ani jeden a učitel z nás byl na mrtvici:-)

Tento týden to čeká další, tak uvidíme, kdy to postihne mě (Klára).

Tomášek dělá pravidelně úkoly, hádám, že takto poctivě ještě nikdy nestudoval:-) má jich totiž tolik, že to prostě ani jinak stíhat nemůže.

No a to je od nás asi všechno...

Pozdrav všem,

Klarča a Tom

CAE/FCE kursy

Tak jsme se dočkali jednoho z hlavních cílů naší návštěvy a to je absolvování FCE resp. CAE kursu. Jak je nám neustále připomínáno, je tento kurs POUZE desetitýdenní a proto oproti standardnímu dvanáctitýdennímu budeme muset DALEKO více pracovat, DALEKO méně se flákat a takové podobné věci.

Začalo to hned v pondělí kdy nám nejen že toto připomněli asi desetkrát, ale rovnou se na nás vrhli jak na lovnou zvěř. Učitelé se různí, od pohodářů na které mám docela štěstí až po Klarčiného učitele odpoledne, Raye, který je drsňák. Nejenže v rámci „šokové terapie“(tj když se leknete, tak si to budete pamatovat – asi studoval se Svěrákem) mluví sem tam sprostě, ale občas látku takřka doslova vtlouká do žáků.A to pak i přes dvě místnosti slyším „NIKDY NIKDY neříkejte tohle a támhleto“ a pak se ptám Klarči, co zase provedli, že se Ray rozčiloval. Na druhou stranu to třeba k něčemu bude a až budeme opouštět místní klidné vody(v současnosti jsou pláže zavřené, protože jsou vlny větší než 4 metry), budeme umět anglicky jak když bičem mrská.

Poměrně šokem pro nás bylo, když na nás vyrukovali s tím, že to že jsme nastoupili na ten kurz AUTOMATICKY znamená, že si musíme zaplatit tu zkoušku, čemuž jsem doufal, že se vyhnu pokud udělám za dva týdny TOEFL, ale také s cenou učebnic. Takže zase taková malá černá díra do rodinného rozpočtu. Nejlepší na tom ale bylo to, že nám v pondělí rozdali učebnice a teprve v pátek vyrukovali, že je chtějí zaplatit.

Výuka je takové peklo, že i já dělám domácí úkoly(a Klarča se mi taky náležitě škodolibě směje).
A teď několik perliček ze tříd – takže třeba příspěvek Klarči zní:
Ne každý na FCE je tak plně zdatný v angličtině, takže když teď v pátek měli popisovat fotku, na které byla svatba, tak celá třída burácela smíchem. Začal to Johny, který chtěl říct, že pán má na sobě oblek, tedy anglicky „suit“ a sdělil, že pán na sobě nosí „suitcase“ tedy v překladu pánský kufřík. Takže naše korejská spolužačka Junko (čteno Džunko) chtěla situaci a Johnyho zachránit a řekla, že pán na sobě nosí taxi (což znamená totéž co v češtine, tedy taxík). Bohužel chtěla říct smoking, což je dost podobné, psáno tuxedo, čteno taxído. Takže nevyšel ani druhý pokus. Smích třídy završil Ray který už nevydržel a začal dost sprostě nadávat…v překladu to znamenalo asi něco jako: „do prdele, co já jsem to zase vyfasoval za třídu, vždyť jdete za pár týdnů na zkoušku a pokud tam vyplodíte něco takového, tak jste si to právě posrali a můžete jít rovnou domů.“ A zakončil slovy „nakopu vás do prdele, když budete říkat takové blbosti.“
Takže asi tak s naší školou,
Držte nám palce ať to přežijem
Tom a Klarča

Silvestr na jižní polokouli

Nejen vánoce jsou na jižní polokouli v letní sezoně, ale i silvestr se odehrává v daleko teplejší atmosféře než v Evropě. V Sydney se tradičně koná veliký ohňostroj, nejen ze slavného mostu, ale po celém přístavu. Letos se mělo jednat o největší ohňostroj na světě.
A dokonce se nekoná jen jeden ohňostroj, ale rovnou dva. A protože jsme věděli, že na půlnoční se do města vypraví asi 1,5milonu lidí, tak jsme se rozhodli vydat se na ten od 9 hodin večer a potom se vrátit domů a půlnoční už sledovat z pohody domova. A měli jsme hrozné štěstí, protože jsme se postavili přesně mezi dvě místa ze kterých se vypalovali rachejtle, takže jsme byli doslova ohňovou šou obklopeni. A navíc tam kde jsme byli(pro znalce místního místopisu jsme stáli na Pyrmont Bridge, který překlenuje Darling Harbor) byl místní ohňostroj ještě asi o 5 minut delší než centrální po celém harboru.
Také jsme si užívali faktu, že vstupujeme do nového roku jako jedni z prvních na celé Zemi, protože před námi jsou už jen asi dvě nebo tři časová pásma.
I když je tu léto, tak na silvestra v noci nebylo zrovna vedro, ale i tak to je rozdíl proti koukání se na ohňostroj v Praze v kabátech a zachumlaní v čepicích a šálách. Australani slaví silvestra asi jako všichni ostatní na celé planetě - alkoholem, takže druhý den musí být stejně jako všude jinde státní svátek(I když Australané mají pro ten den i svůj důvod - jak už jsem psal a jak pánové Cimrmanologové připomínají - vznik Australského svazu).
Pak jsme šli domů a dali si dobrůtky, které Klarča večer předtím připravila. Nenechte se nachytat fotkou, nepodařilo se nám tu sehnat rohlíky na jednohubky, ale Klarča je svou šikovností dokázala dokonale naimitovat z bagety.
Takže ještě jednou vše nej v novém roce
A tady je pár videí z Ohňostroje:
Krychličky:

Srdíčka

Pohled na druhou stranu - Darling Harbor

Tom a Klarča

Pozdrav z horkého léta

Je po řadě dalších víkendů a dnů volna a tak mnozí z vás očekávají nějaký nový příspěvek z výletu, ale tentokrát vás bohužel musíme zklamat. Důvod je prostý…začalo pravé léto a venku je k nedýchání. A bude hůře…

V současné době se teplota pohybuje lehce nad třicítkou a místňáci nás připravují na mnohem vyšší teploty, takže se máme na co těšit. Skoro vám teď závidíme tu zimu…

Volné chvíle tudíž trávíme na pláži a vypadá to, že si co nevidět Tomášek obstará nějaké to prkno. Nemůže vydejchat, když mu to na vlnách někdo natře:-) A jeho neustálé snažení ve vlnách skončilo dneska jemným připečením:-) skoro má už stejně červenou barvu, jako já:-)

Uklidnění pro všechny strachující se…hurikán u australského pobřeží (nebo co to vlastně je) je od nás zatím velmi velmi daleko.

Takže se mějte všichni moc krásně!!!

Moc pozdravů,

Klarča a Tom