Konečně jsme se vydali i za hranice Sydney a to do Blue Mountains. Ráno v 8:30 nás u školy vyzvedl mini-bus (cca pro 22 lidí) a vyrazili jsme nejprve směr Featherdale Wildlife Park a poté Blue Mountains.
Výlet nezačal úplně šťastně, již od večera předešlého dne nám poměrně hustě pršelo, takže náš první úkol před odjezdem zněl: „koupit Tomáškovi deštník“.A zvládli jsme jej poměrně obstojně. Zbytek dne byl ale značně pod mrakem a občas i pršelo.
Mikrobus řídil a zároveň průvodcoval člověk, který byl ještě více ukecanější než Tom, takže sito jistě živě dokážete představit…
První zastávka - Featherdale Wildlife Park
Tak to byl můj vysněný cíl. Konečně koala a klokan ve své plné kráse (a smradu). Mrkněte do fotogalerie. Hned u vchodu nás vítal wallaby, což vypadá jako malý klokan. Poté následovala již prohlídka parku, který je koncipován částečně jako safari.
V parku naleznete všechna tradiční zvířata Austrálie – papoušky počínaje a dingem, ježurou, klokanem či koalou konče. Samozřejmě nechybí ani krokodýl.
Medvídek koala mě vážně nadchl, nejprve stále chrněl, takže bylo obtížné ulovit nějakou jeho fotku a když se konečně vzbudil, tak pro změnu pobíhal jak splašený, takže mi vždycky frnknul, než jsem ho stihla vyfotit. Navíc toho smradu…no hrůza…moc čistotné zvíře to teda není. Naštěstí tam mají i pár ukázkových, kterým neustále podstrkují jídlo, aby si senzacechtivý divák přišel na své a dokonce se s ním mohl i vyfotit. Co se koalů týče, tak zajímavostí je, že jejich vak (protože to jsou vačnatci) se otvírá obráceně než u klokana, takže jakoby dole.
Poté následovala ohrada plná volně pobíhajících klokanů a před vstupem byly „zmrzliny“ s potravou, abychom je mohli volně krmit. Pouze malá naučná vsuvka – klokan je zvíře, které je stále těhotné, samozřejmě vždy v jiné fázi těhotenství, ve skutečnosti existuje jen jeden den, kdy klokan není těhotný a to je den porodu. Zároveň je schopný produkovat dva druhy mateřského mléka, pro starší mimčo, které je více vodové a pro to mladší, které má více živin. To je také důvod, proč mamina není příliš mateřský typ, takže v případě ohrožení klidně své miminko vykopne a obětuje jej ve prospěch jiného, které si okamžitě pořídí.
Tímto výletem jsem si splnila svůj sen a cíl návštěvy Austrálie – Hurá!!!
Dále následoval výlet, na který se těšil zejména Tom. Ačkoli nám nevyšlo počasí, takže Blue Mountains, vůbec nebyly modré. Skutečnost je taková, že název Blue Mountains = Modré hory pochází z toho, že na okolní stromy eukalyptů žhne slunce, tyto stromy pak vypařují jakési oleje, kteří způsobují, že se hory zabarvují do modra. Vzhledem k tomu, že my měli při návštěvě mlhu, poměrně hustou, jak si můžete všimnout z fotek, tak hory modré nebyly. Zato jsme ale zažili krásnější vodopády, protože byl dostatek vody. Atmosféra hor byla ale i tak nádherná…člověk nejprve slyšel padající vodu a teprve pak se k ní dostal. Bylo to prostě magické. Modré hory jsou ve skutečnosti náhorní plošina ve výšce cca 1000 metrů nad mořem, ve kterých jsou údolí vytvořena erozí. Abych byla upřímná, jsem moc a moc ráda, že nebylo nic vidět. Cesta vedla po příkrých schodech kdesi na stržích a kdybych viděla, co je pode mnou, tak mě tam nikdo nedostane. A těch schodů, co jsme museli sešlapat. Jmenují se Furber steps, nicméně Tom je přejmenoval na Further steps, což znamená další schody, bylo jich totiž opravdu hodně. Převýšení bylo cca 250 metrů a zpět vzhůru jsme se nechali vyvézt nejpříkřejší železnicí na světě – Scenic Railway. To byla teda hrůza…myslela jsem, že z toho vypadnu, bylo to jak kdyby jel člověk ve výtahu a nebyl nijak připoután a všude okolo byl volný prostor. Musela jsem se držet sedačky za mnou, abych nepřepadla do té přede mnou.
Celkově to byl ale krásný výlet a domů jsme přijeli úplně urvaní.
A tady jeden bonus s koalou a jejím mladým: