Ahojky zdravíme všechny nadšené a věrné čtenáře,
Abychom vás uvedli do dění posledních několika dní, skoro i měsíců…jak někteří z vás již tuší a někteří ani neměli tušení, že se něco takového zvažuje, tak tu byla otázka, zda se budeme vracet začátkem dubna dle plánu nebo zda si pobyt prodloužíme. A konečně padlo definitivní rozhodnutí...k překvapení některých…VRACÍME SE DOMŮ!!!
Důvodů bylo několik a nemá cenu je rozebírat, snad jen podotknu, že už se moc těšíme! Předně, můj osobní názor na Austrálii, je fajn tu být, ale jen chvilku. Pokud jste zvyklí pracovat v kanceláři, tak vás život tady příliš nenadchne, protože je pro většinu lidí téměř nemožné vyhrabat se z pozic číšnic, servírek, uklízečů apod. Na druhou stranu, pokud by vás tohle zaměstnání bavilo, jste ochotni dělit se o byt s dalšími třeba i deseti lidmi a žít na toastech a bez chleba, tak si tady můžete života užívat plnými doušky :-)
Navíc bych ráda uvedla na pravou míru tvrzení mnohých agentur, jak je jednoduché tady získat práci. Není výjimkou, že práci neseženete klidně 3 – 6 měsíců a to i přesto, že se snažíte jak diví, takže v tomto agenturám nevěřte a počítejte s pořádnou finanční rezervou na účtě. Dokonce vím i o páru, který se z finančních důvodů musel vrátit, takže…
No, ale co je podstatné, tak se pomalu ale jistě blíží závěr naší školy a tím i měsíc volna, který bude samozřejmě plný cestování. Už nám chybí jen dokoupit několik maličkostí, jako třeba zimní bundu, rukavice a pohory a můžeme razit směr Nový Zéland. A teď si nedělám legraci, v březnu už tam je sníh:-( no a taky musíme koupit větší paměťovou kartu na fotky, protože náš milovaný notebook bude zůstávat v Sydney. Cesta na Severní teritorium, která je také v plánu, je krkolomná, spaní ve stanech, šlapání 15 kilometrů denně a brodění se potokem, to by mu nemuselo dělat úplně dobře. Ani mě, obávám se, ale co naplat, když už jsme jednou tady…Přesto se nebojte, záznamy z výletů se tu zaručeně objeví, jen asi trošku později…
Z programu dle rady našeho učitele vynecháváme světoznámé Uluru a Ďáblovy kuličky, neboť cestujete kvůli těmto dvěma památkám 1500 kilometrů pouští, abyste je viděli 10 minut a svištěli zase dál. Přičemž v této oblasti bude v březnu ještě léto, takže cca 40 – 50 stupňů přes den a kolem nuly v noci. Plus plahočení 6 dnů, abyste ujeli tuto neskutečnou dálku v naprosto nemožném terénu. Tak toho se s radostí vzdám:-)
Takže, toto jsou ve stručnosti naše plány a jakmile bude vše vyřízené s agenturou, tak samozřejmě doplníme informace.
Pozdrav všem,
Klarča a Tom