Harbour Bridge

Tak jsme se společně vydali zase na jeden výlet. Tentokrát směřovaly naše kroky na Harbour Bridge.

Hned na začátku naší cesty nás zaujalo letadlo, které na obloze psalo texty. Bohužel jsme nebyli dost trpěliví na to, abychom si počkali na celý text, takže vlastně ani nevíme, čeho se to týkalo.

U Opery i mostu byly tentokráte pořádné davy lidí, z čehož jsme příliš nadšeni nebyli, ale dalo se to čekat, když máme ty vánoční svátky a každý má dovolenou. Naštěstí na mostě už tolik nadšenců nebylo. Přejít ho celý je poměrně fuška a i když se to na fotkách nezdá, tak je opravdu obrovitánský. Hned u samého počátku je možné si zakoupit šplhání přímo po nejvrchnější konstrukci mostu. To mě tedy rozhodně neláká, ale Tom by si to určitě rád vyzkoušel, jenže protože to stojí přes 200 dolarů, tedy více než 4000 Kč, tak si také nechal zajít chuť a vystoupal aspoň na pylon, z kterého je prý nádherný výhled na okolí. Mě stačilo vidět ty schody, které tam vedly a mrknout na tu výšku a hned jsem se rozhodla nevyhazovat peníze za to, že skončím někde v půli cesty. Takže Tom šel do výšin, aby nám to nafotil a prohlédl si i muzea, která ukazují původní plány, stavby, počty mrtvých, které jsou překvapivě nízké, asi pouze 16 dělníků a podobně. Já mezitím čekala na mostě a mrzla, protože tam foukal neskutečně studený vítr. Byla jsem ráda, že nejsem jediná, protože hned vedle mě čekal další chlapík, který zjevně neměl rád výšky a tak se také nevydal na pylon.

Jo a kromě toho, že jsem mrzla, tak jsem se také připékala na sluníčku, tedy…měnila barvu na červenou:-) držtičku jsem si pěkně osmahla.

No a poté jsme společně s Tomem přešli celý most a kochali se výhledem na okolí. Na druhé straně jsme šli původně na vlak, abychom jeli domů, ale protože zrovna prováděli nějakou rekonstrukci, tak jsme nakonec museli chytit autobus a několikrát přestoupit, než jsme se dostali až domů.

Výlet se celkově vydařil a byli jsme i poměrně uťapkaní, takže se nám v noci spalo sladce:-)

Pozdrav všem,

Klarča a Tom

Vánoce a PF

Zdravíme všechny naše nadšence ve vánočním čase,

Protože vánoce už zaklepaly na dveře a ve většině rodin už nastalo pravé vánoční šílenství a doufáme že dokonce už i pošílenství…rozhodli jsme se i my přidat trošku té vánoční nálady a přejeme vám všem šťastné a veselé vánoce a hlavně moc a moc úspěchů v novém roce…víme, že to zní dost oklepaně, ale myslíme to upřímně!!!

A jak probíhají takové australské vánoce? Naše snaha byla je co nejvíce přiblížit českým, takže jsme slavili 24.12. ačkoli zde naděluje Santa až 25.12. ráno. No, ale protože nám stejně nic nenadělil, tak to bylo jedno:-)

Jídla jsme měli celkem tradiční…oběd vinná klobása…tedy tu jsme si pouze představovali, takové věci tu neznají, takže skutečností byl jakýsi americký hot dog, nebo-li německý párek doplněný pravou americkou hořčicí a k tomu pokus o český chléb, který má do šumavy či jiných hoooodně daleko.

Odpoledne se tradičně razí na pláž (ale to snad i u nás, ne?!) :-) No, takže jsme na sebe natahli plavky, já si vrchní díl jako vždy vycpala penězma, protože se zde na plážích dost krade a vyrazilo se. Foťák samozřejmě zůstal doma, aby ho někdo nelohnul, takže foto z toho není žádné a budete si muset vystačit s mým komentářem. Protože většina lidí razí na pláž až 25.12., tak bylo celkem málo lidí. Sluníčko nám pěkně pražilo a já si po chvilce slunění troufla také do vody. Vlny se nezdály až tak velké, ale pěkně jsem se sekla…spláchly mě hned několikrát…už si umím představit tu strašnou smrt utopením. Po první vlně, která mě smetla jsem přišla o gumičku ve vlasech, protože mi ji jednoduše servala. Já se s vypětím sil vyškrábala na nohy…sedřené od písku mám pouze trošku lýtko a šťastná jak blecha, že žiju jsem hledala Toma. A co myslíte, že udělá chlap, když vidí svou drahou polovičku??? Zeptá se sladce: „Kde máš gumičku?“ Tak to jsem přesně chtěla slyšet…místo toho, aby se starostlivým hlasem zeptal: „Jsi celá?“ … prý bylo zřejmé že žiju, tak měl strach o tu gumičku. :-) Ta se nenašla a bylo mi to celkem fuk:-) Ještě že mi to nesebralo podprsenku, ne že bych se styděla, ale přišli bychom o tězké prachy, že jo?! :-) Po návratu domů jsme pak prašulky sušili na šňůře na prádlo, i když vzhledem k tomu, že jsou plastové, tak to nebylo až tak potřeba.

No a pak už nastala pravá štědrovečerní večeře. Rybí polévka, u které mi Tom oznámil, že neví, zda ji jí, protože si neumí představit, že by měl žvýkat něčí pohlavní orgány, ale zvládl to. Nechyběla šupinka pod talířem, abychom měli prachů jak želez. Místo kapříka (který je tu k dostání také, ale váží kolem 10 kg) jsme měli lososa a bramborový salát. Poté následoval vánoční film, kafíčko s cukrovím, procházka po okolí a šlo se do hajan.

A tady je ještě naše malá koláž…není dokonalá, ale kdo je??? Sněhu se tu nedočkáme, tak nám tu padají aspoň hvězdičky…

Pozdrav všem Klarča a Tom

Výlet do Číny

Tento víkendový výlet jsem plánovala já…no a protože jsem strašně zvědavý tvor, tak jsem si vybrala Čínu. Přesněji tedy pouze Čínské zahrady, neboť takový výlet do Číny je odsud trošku dále než z ČR a navíc by se to poněkud více prodražilo a chtělo by to také více času.

No, ale i tak jsme si to oba dva náramně užili. Tyto zahrady se nacházejí v samotném centru Sydney, takže když si pečlivě prohlédnete pozadí fotek z galerie, tak uvidíte i místní mrakodrapy. Těsně před vstupem Toma fascinovalo obrovské Ruské kolo, ale nakonec moudře uznal, že pro mé závratě by to požitek zajisté nebyl.

Zahrady dostalo město Sydney darem od Čínské provincie Guangdong, partnerské provincie státu New South Wales. Byly vybudovány v roce 1987 a otevřeny 1988.

A pak už začala prohlídka. Hned po vstupu jsem narazila na jakéhosi plaza na zemi. Myslela jsem si, že je to soška, tak jsem si to šla pořádně prohlédnout…no a jaký byl můj úžas, když se zvíře dalo do pohybu si jen stěží dovedete představit. Ne že by to nebylo hezké zvířátko, ale mazlit bych se s ním nemusela. Později jsme jich v zahradě objevili ještě několik, štěstí, že se bojí a utíkají spíše od vás než na vás:-) Poznámka – je to asi 3x větší než ještěrka, i když na fotce to tak nepůsobí.

A pak už jsme se kochali zdejšími rostlinami a pavilony. Nechyběly zde bambusové koutky, banánovníky či krámky se suvenýry. Také bylo možné si vypůjčit tradiční čínské kostýmy a procházet zahradu v dobovém oděvu. Obzvláště nás zaujaly zdejší kaskády vodopádů či menší sošky tradičního čínského umění. Zahradě vévodí dračí stěna z glazurované keramiky, která znázorňuje hru dvou draků. Jeden je z čínské provincie a druhý z New South Wales.

Je až k nevíře, jak klidné toto místo je, když vezmeme v úvahu jeho polohu. Proto jsme si udělali malý piknik hned u jednoho z vodopádů a poseděli v klidu (rušeném pouze hučením padající vody z vodopádu). Dokonce i sluníčko nám přálo, takže to byl takový božský relax.

Den jsme zakončili procházkou po místních trzích - Paddy’s Market, kde jsme doplnili zásobu ovoce a zeleniny.

Zbytek víkendu jsme věnovali poklizení, pečení cukrový (mimochodem podařilo se) a tolik potřebnému odpočinku.

Doufáme, že počasí u vás není až tak zimomřivé a pokud ano, tak posíláme aspoň několik letních pozdravů.

Klarča a Tom

Government house

Tak je za námi další(bohužel, jako všechny, krátký) víkend. Protože počasí opravdu nevypadalo na to jít na pláž tak jsme se rozhodli napravit rest od posledně a navštívit Government house i zevnitř. Ale má to jeden háček uvnitř se nesmí fotit a tak ve fotogalerii z něj moc nenajdete.Budete si muset vystačit s naší textovou reportáží. Přestože hostí každý víkend návštěvníky, tak je Government house plně funkční pro reprezentativní, ale i pracovní účely. Je úředním domovem pro Guvernéra, což je zástupce královny v jednotlivých zemích Commonwealthu. V Austrálii je to ještě o to zapeklitější, že guvernér je v každém australském státu a celý Australský svaz má jednoho Guvernér-generála(Govenor-general) který je zástupcem královny pro celou Austrálii. Government house tedy slouží guvernéru pro New South Wales, což je v současné době žena, ale její jméno si už zase nepamatuju. Těsně po vzniku Australského svazu tj. 1901-1913 sloužil Government house práve Guvernér-generálům, ale poté byl zase navrácen státu NSW a byl domovem a pracovištěm Guvernérům. Hned po vstupu do budovy visí na stěně portréty všech předchozích Guvernérů, a prý se už moc těší až se jim tam bude vyjímat paní Guvernérkyně(lepší výraz mne nenapadá). Poté jsme byli provedeni skrz pracovnu, velkou halu, kde jsme viděli snad poprvé v Austrálii živý vánoční stromeček(tedy spíš skoro uschlé koště, ale byli na něj hrdí), až do původně hudebního salonku, který slouží jako u nás Vladislavský sál pro účely předávání státních vyznamenání a podobně. I uvnitř stejně jako venku je hodně cítit, že dům byl postaven ve stejném slohu jako je naše Hluboká. V některých místnostech se snaží dodávat nový nábytek nebo ozdoby, ale vždy je to podle několika pravidel
1) Dodavatelem musí být nějaký současný australský umělec, nebo řemeslník
2) Musí to ladit se staršími věcmi v daném pokoji, což ne vždy vyjde(představte si, že k zelénému, oranžovému a červenému gauči v jedné místnosti pořídí nechutně vínovo rudý koberec a myslí si, že jim to náramně ladí)
Celkově dům působí zvláštním mixem starobylosti a novoty.
Sluší se dodat, že každá místnost má nějaký motiv kterého se drží, takže například v jídelně jsou na stropě malby jídel a rostlin, koberec je s motivem nějaké květiny, jejíž jméno jsme oba zapomněli a nejsme schopni si vzpomenout a nábytek je také se vzory s jídly. Pak je tam místnost s motivem ročních období a podobně.
Protože jsou Angličané a po nich Australané hodně na tituly, tak každý guvernér po odchodu nejen že je namalován ale jeho erb je vyvěšen v hlavní hale. A ti co erb nemají, tak těm se vytvoří právě pro tento účel. Je jen jedna společnost kdesi ve Skotsku která to smí dělat, asi si přijdou na slušné jmění
Poté co jsme ukončili prohlídku jsme zjistili, že se udělalo trošku lepší počasí a tak jsme se procházkou skrz botanickou zahradu vydali na autobus do HydeParku. V botanické zahradě jsme narazili na několik krásných květin, například takový menší keř s durmany(Kam se hrabe Opletalovic zahrada), a také na spoustu zajímavých soch,fontán a zahradních prvků. Ty konečně můžete vidět ve fotogalerii.
Naše poslední zastávka byla v ANZAC(Australia New Zealand Army Corpses) památníku. Ten je uprostřed hlavní části Hyde Parku a je to pomník na památku vojáků padlých v první světové válce, ale ANZAC jako jakýsi kult je od té doby vyjadřován ve všech válkách a přetrvává do současnosti.


Zde musím vyslovit jednu opravu – Australský svaz nebyl založen(jak někteří „badatelé“ tvrdí) 1.1.1900, ale 1.1.1901. Tak to prosím u Blaníku berte na vědomí

Tom a Klárka

Sydney Tower

Takže již tradičně přišel víkend a s ním i čas na nový výlet. Sobota byla bohužel značně zamračená a větší část dne propršelo. Proto jsme ji využili k doplnění zásob potravin, vyprání a vyžehlení prádla a v neposlední řadě také „zastřižení křidýlek“. Tímto narážím na Tomáškův nový účes. To víte, přišlo léto a začíná být vážně teplo, takže shazujeme každý chlup. Přesněji jsme vyzkoušeli náš první vánoční dárek, který je určen převážně pro Tomáška, ale činnost s ním musím obstarávat zase já. Ježíšek nám letos totiž nadělil strojek na střihání vlasů s deseti výměnnými hlavicemi, takže jsem se vážně vyřádila. Výsledek si můžete prohlédnout ve fotogalerii. Slibuji, že příště se budu trošičku krotit:-)

No a v neděli už bylo krásně. Změny počasí jsou tu vážně jak na běžícím pásu…no a protože byla poměrně veliká viditelnost, tak jsme se rozhodli vyrazit na Sydney Tower. A pozor, tento výlet byl v mé režii, takže jsem zkoušela zda se mi podaří zvítězit nad závratí. A povedlo se! Rozhledna s výhledem na Sydney je ve výšce 250 metrů, takže my, co máme za sebou již vyšší Eiffelovku jsme byli za hrdiny. Pohled to byl opravdu úžasný. A poznámka pro mou sestřičku – snad si teď dokážeš udělat obrázek o městě. Prostě barák, vedle baráku.

Součástí prohlídky je i tzv. OzTREK, což je soustava 3D kinosálů, kde se promítají střepiny z australského života a toto celé je zakončeno strhujícím kinosálem, kde je obrazovka plátna v okruhu 180°. Součástí jsou i vibrační sedadla, kde jste bezpečnostními pákami připoutáni, abyste za jízdy nevypadli. V průběhu promítání na vás vyfukují i syčící vzduch, který symbolizuje hada v buši. Tato část není vhodná pro těhotné ženy a děti mladší 4 let, protože by se díky opravdu silným vibracím nemusely udržet v sedle. Takže máme pěkně naklepaný prdele, ale zážitek to byl božský.

Součástí fotogalerie je i naše fotka třídy s naším usměvavým vyučujícím, kde jsme se v pátek rozloučili, protože nám od pondělí začíná měsíc prázdnin. Pouze 12.12. nás čeká vstupní test na FCE – FIRST CERTIFICATE IN ENGLISH, tedy kurz, abychom dostali osvědčení o úrovni jazyka. Bohužel zatím není jisté, zda se dostaneme, takže nám můžete držet pěstičky.

No a tím asi pro dnešek končím.

Mějte se všichni moc hezky a čekáme na nějaké vaše zprávičky!!!

Klarča a Tom